Labyrint frankofonních vášní, <span>přívalová vlna</span> a diagnóza

Kultura
16. 3. 2009 10:24
bez popisku 142729
bez popisku 142729

Hudební novinkyDnešní monotematičtěji pojatý díl se zaměřuje výhradně na kytarovou hudbu. Všechny tři níže popisované nahrávky jsou ovšem zvukově odlišné (extrémní lo-fi, brilantně propracovaný pop, dutá stadionová pompa), dvě z nich navíc výrazně ovlivnilo prostředí, ve kterém vznikly.

Plážový noise mladíka jménem Wavves prozrazuje jeho kalifornské kořeny, zatímco montrealští Malajube kloubí lehce homoerotický pop-rock s quebeckou katolickou tradicí. A britsko-švédští Razorlight? Ti si svou tragikomicky přepjatou novinkou jasně řekli o lůžkový pokoj na oddělení neuróz.

Frankofonní muzikanti sice leží v rámci mapy současné hudby tak trochu na okraji, quebecká indie-rocková kapela Malajube ale patří k těm, které si už vydobyly své místo na slunci. Tři roky po přelomovém albu Trompe l´oeil (2006) se skupina vrací s novinkou, Kapela Malajubekterá povahu jejich písní shrnuje už v názvu: jejich sofistikovaný kytarový power-pop je plný invenčních zákrut a pozornost škádlících odboček. Vedle strhujících sborových vokálů a zručného zacházení s proměnlivou strukturou skladeb si montrealský kvartet osvojil i schopnost efektivní instrumentace. Burleskní piáno a vtipné změny temp i nálad v singlu Porté Disparu jsou toho nejlepším důkazem.

Ve videoklipu k této písni se členové skupiny navlékli do obleků v pastelových barvách a v jakési vile se spolu s poněkud nesourodou skupinkou hostů (plukovník, femme fatale, muž s obřím knírem, tlustá dáma, žokej) oddávají zlomyslným akcím - nošením mrtvé slepice počínaje, inzultací holí na kriket konče. Některým může tato dovádivá píseň/video posloužit k dobré zábavě, jiným třeba k potvrzení jejich sexuální orientace.

Porté Disparu

 

„Jsem zmizelá brána," zpívá tu trefně frontman a výhradní skladatel Julien Mineau - jak totiž do chytlavého labyrintu téhle desky jednou vstoupíte, v(ý)chod budete hledat jen těžko. Častá žánrová prolnutí uvnitř jediné písně, nečekané mezihry a dovětky, žoviální motivy přecházející v hutná grandiózní témata, to je, oč tu běží. Navíc i v senzitivnějších a pochmurnějších číslech (existenciální 333, zlověstné finále Christobald) zůstává místo pro lehkost a náznakový humor. Je dobré, když si deska, jejímž dominantním námětem je funkce katolické tradice v bilinguální quebecké společnosti (sacrebleu!), zachovává tolik nadhledu a hudební hravosti.

Tip týdne:
 Wavves: Wavves (Fat Possum)

Další z avizovaných objevů letošního roku naplňuje očekávání. Dvaadvacetiletý kalifornský muzikant, kreslíř a performer Nathan Williams, který se v únoru představil i v Praze, vydává svůj druhý opus během čtyř měsíců a je to hodně přesvědčivá one-man-show. Jeho přebuzený garážový pop, v němž jako by neustále zuřil inspirativní boj mezi hlukem a melodií, vás nemůže nestrnout.

 

Odpad týdne:

Razorlight: Slipway Fires (Mercury)

Neposlouchatelné třetí album britského rockového kvarteta nese všechny rysy karikatury sebe sama: přeplácané a nejapně bombastické nahrávce vévodí prázdný sentimentalismus a histrionská póza frontmana Johnnyho Borella. Na jeho obsedantní touze po úspěchu a potřebě přijetí širokými masami je něco obscénního a zoufalého zároveň. Tohle není hudba; to je diagnóza.

 

Další čtení

Cenu kritiků festivalu Opera získalo Národní divadlo Brno za hru Salome

Kultura
22. 4. 2025
ilustrační foto

Letošní festival Divadelní Flora nabídne během 11 dnů šest desítek akcí

Kultura
22. 4. 2025
ilustrační foto

Kdo zabil prostitutku? Svědkyně řekla pravdu po 18 letech. Případ je promlčený

Kultura
22. 4. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ