Ve strašnickém krematoriu v Praze se ve středu před polednem konal pohřeb cembalistky světové pověsti Zuzany Růžičkové. Po krátké nemoci zemřela 27. září ve věku 90 let. Památku první dámy cembala, která mimo jiné mistrovsky nahrála na pětatřicet gramofonových desek díla Johanna Sebastiana Bacha, připomněl ve smutečním projevu jménem festivalu Pražské jaro Roman Bělor.
Rozloučil se s ní jménem významných pražských hudebních institucí, které se zásadně podílely na její koncertní činnosti doma. Upozornil, že od roku 1958 po sedmačtyřicet let celkem třiadvacetkrát vystoupila na Pražském jaru. "Byla jedním z nejbystřejších a nejvzdělanějších lidí, které jsem poznal," řekl.
Nad rakví promluvili také tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus a Jiří Hlaváč z Hudební fakulty Akademie múzických umění. "Vzdělanost nepovažovala za vstupní dokument do elitní společnosti; sloužila jí pro její dominantní povahový rys - pro komunikativnost," řekl Hlaváč.
Se zesnulou se rozloučil i jeden ze členů její rodiny, kteří na pohřeb přijeli z USA, bratranec Frank Vogl z Washingtonu. Připomněl její světovou proslulost a také ohlasy, které její smrt vzbudila v zahraničních médiích.
U katafalku s rakví byly věnce prezidenta Miloše Zemana a jeho ženy, ministerstva kultury, České filharmonie, Akademie múzických umění, Českého rozhlasu, Supraphonu, Českého hudebního fondu a Českého spolku pro komorní hudbu.
Během pietního obřadu zazněla podle přání zesnulé v podání Markéty Cukrové za doprovodu Giedré Lukšaité Mrázkové Bachova píseň Komm, süsser Tod. Na poslední cestě ji vyprovodila nahrávka Goldbergových variací a tři suity f moll s houslistou Josefem Sukem, s nímž koncertovala po celém světě.
Zuzana Růžičková byla rytířkou francouzského Řádu umění a literatury, nositelkou vyznamenání Za zásluhy o stát a ceny ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby, několikanásobnou laureátkou Grand Prix du Disque francouzské Académie Charles Cros, držitelkou zlaté a platinové desky Supraphonu a spousty dalších ocenění.
"Bach je pro mě mimo všechny kategorie. Každý druh hudby mě zajímal, včetně jazzu a operety, ale když jsem hrála Bacha, cítila jsem se absolutně jako doma," říkávala o jeho hudbě. Považovala ji za svou duchovní oporu, která jí pomohla překonat hrůzy spojené s holokaustem a později také období normalizace.
Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové ve spolupráci s Českou filharmonií, festivalem Pražské jaro a Akademií múzických umění uspořádají v pondělí 16. října ve Dvořákově síni Rudolfina koncert k poctě této umělkyně. Díla Johanna Sebastiana Bacha a Viktora Kalabise, zesnulého manžela Růžičkové, na něm zahrají její pokračovatelé a bývalí žáci: cembalistka Monika Knoblochová, varhaník Jaroslav Tůma a cembalista Mahan Esfahani.
