Novodobý mechanický pomeranč a jiné hiphopové příběhy

Jakou klasickou hudbu vyznávají hiphopeři? Jak to dopadá, když soudce nařídí fanouškovi rapu 20 hodin poslechu Beethovena? A co na to Stanley Kubrick?

Většina čtenářů si jistě vybavuje takzvanou Ludovico techniku, jejímž „terapeutickým" účinkům byl ve slavném snímku Stanleyho Kubricka Mechanický pomeranč vystaven hlavní hrdina, charismatický násilník Alex DeLarge. Při sledování říjnových událostí, probíhajících u soudu ve státě Illinoise, si na drsně groteskní výjevy z této podvratné filmové klasiky nelze nevzpomenout. Hiphopový fanoušek Andrew Vactor tam předminulý týden čelil vysoké pokutě za to, že si v létě pouštěl v autě svou oblíbenou hudbu tak nahlas, že tím překročil všechny zákony o akustickém násilí na spoluobčanech (noise violations). Soudkyni Susan Fornof-Lippencottové se však hlukového teroristy zželelo a přišla s pozoruhodným návrhem: sníží mu peněžní trest ze 150 dolarů na pouhých pětatřicet, pokud bude dobrovolně dvacet hodin poslouchat hudbu Ludwiga Van Beethovena.

Výsledek? Podobně jako notorický agresor DeLarge při terapii v Mechanickém pomeranči, i Vactor vydržel pouhých patnáct minut.

Fornof-Lippencottová je vůbec vzácným úkazem alternativně smýšlejícího vykonavatele státní moci soudní: nejenže tentokrát chtěla sonického hříšníka přimět k nápravě tím, že jej donutí poslouchat hudbu, kterou nemá rád (tak jako to činil on odlišně naladěným sousedům svými těžkotonážními basovými linkami a tlustými beaty). Před nedávnem například uložila finančně nezpůsobilým odsouzeným koukat na televizní dokumenty o daňové prozíravosti. To tedy ať radši zazní starý dobrý Ludwig Van...

Přes tyto neúspěchy bychom však od sebe neměli svět rytmického frázování a vážné hudby striktně oddělovat. Vždyť samply významných děl světové operní či symfonické literatury už pomohly ke slávě mnoha hiphopovým skladbám. Abychom zůstali u stěžejního představitele vídeňského klasicismu, mistra Ludwiga: zdařilý výchovný singl I Can (2003) rapera jménem Nas nápaditě využívá notoricky známou melodii z Beethovenovy klavírní skladby Für Elise a nechává do ní deklamovat dětský sbor.

Nas: I Can

Příkladem podobně vkusného a emotivního prolnutí dvou zdánlivě nespojitelných hudebních galaxií je i skladba Same Old Thing od britského rapera-vypravěče Mike Skinnera (aka The Streets), který sáhnul po virtuózním Koncertu pro orchestr maďarského skladatele Bély Bartóka nebo r´n´b hit Like You zpěvačky Kelis, do něhož je vtipně zasmyčkována část árie z Mozartovy Kouzelné flétny.

Kelis: Like You

Na druhou stranu, pokud bych měl mít na odvážnou soudkyni Lippencottovou nějakou prosbu, týkala by se zákazu využívat samplů z Orffovy Carminy Burany pro jakékoli účely; především pro trailery akčních filmů, upoutávek na televizní show a v neposlední řadě i pro rapové hymny. V hiphopové branži jednoznačně nejprovařenější kompozice (od harlemských The Diplomats přes gangsta kolektiv Three 6 Mafia až po absurdní spasitelský klip již zmíněného Nase - viz níže) by měla být na několik let stáhnuta ze všech éterů. Momentálně totiž slouží jako ideální příklad toho, že i geniální skladba se může nekonečným omíláním a degradací na hudební doprovod k čemukoli stát nesnesitelnou.