Jakou klasickou hudbu vyznávají hiphopeři? Jak to dopadá, když soudce nařídí fanouškovi rapu 20 hodin poslechu Beethovena? A co na to Stanley Kubrick?
Většina čtenářů si jistě vybavuje takzvanou Ludovico techniku, jejímž „terapeutickým" účinkům byl ve slavném snímku Stanleyho Kubricka Mechanický pomeranč vystaven hlavní hrdina, charismatický násilník Alex DeLarge. Při sledování říjnových událostí, probíhajících u soudu ve státě Illinoise, si na drsně groteskní výjevy z této podvratné filmové klasiky nelze nevzpomenout. Hiphopový fanoušek Andrew Vactor tam předminulý týden čelil vysoké pokutě za to, že si v létě pouštěl v autě svou oblíbenou hudbu tak nahlas, že tím překročil všechny zákony o akustickém násilí na spoluobčanech (noise violations). Soudkyni Susan Fornof-Lippencottové se však hlukového teroristy zželelo a přišla s pozoruhodným návrhem: sníží mu peněžní trest ze 150 dolarů na pouhých pětatřicet, pokud bude dobrovolně dvacet hodin poslouchat hudbu Ludwiga Van Beethovena.
Výsledek? Podobně jako notorický agresor DeLarge při terapii v Mechanickém pomeranči, i Vactor vydržel pouhých patnáct minut.
Fornof-Lippencottová je vůbec vzácným úkazem alternativně smýšlejícího vykonavatele státní moci soudní: nejenže tentokrát chtěla sonického hříšníka přimět k nápravě tím, že jej donutí poslouchat hudbu, kterou nemá rád (tak jako to činil on odlišně naladěným sousedům svými těžkotonážními basovými linkami a tlustými beaty). Před nedávnem například uložila finančně nezpůsobilým odsouzeným koukat na televizní dokumenty o daňové prozíravosti. To tedy ať radši zazní starý dobrý Ludwig Van...
Přes tyto neúspěchy bychom však od sebe neměli svět rytmického frázování a vážné hudby striktně oddělovat. Vždyť samply významných děl světové operní či symfonické literatury už pomohly ke slávě mnoha hiphopovým skladbám. Abychom zůstali u stěžejního představitele vídeňského klasicismu, mistra Ludwiga: zdařilý výchovný singl I Can (2003) rapera jménem Nas nápaditě využívá notoricky známou melodii z Beethovenovy klavírní skladby Für Elise a nechává do ní deklamovat dětský sbor.
Nas: I Can
Příkladem podobně vkusného a emotivního prolnutí dvou zdánlivě nespojitelných hudebních galaxií je i skladba Same Old Thing od britského rapera-vypravěče Mike Skinnera (aka The Streets), který sáhnul po virtuózním Koncertu pro orchestr maďarského skladatele Bély Bartóka nebo r´n´b hit Like You zpěvačky Kelis, do něhož je vtipně zasmyčkována část árie z Mozartovy Kouzelné flétny.
Kelis: Like You
Na druhou stranu, pokud bych měl mít na odvážnou soudkyni Lippencottovou nějakou prosbu, týkala by se zákazu využívat samplů z Orffovy Carminy Burany pro jakékoli účely; především pro trailery akčních filmů, upoutávek na televizní show a v neposlední řadě i pro rapové hymny. V hiphopové branži jednoznačně nejprovařenější kompozice (od harlemských The Diplomats přes gangsta kolektiv Three 6 Mafia až po absurdní spasitelský klip již zmíněného Nase - viz níže) by měla být na několik let stáhnuta ze všech éterů. Momentálně totiž slouží jako ideální příklad toho, že i geniální skladba se může nekonečným omíláním a degradací na hudební doprovod k čemukoli stát nesnesitelnou.
| Tip(y) na tento týden: |
| GZA/Genius: Pro Tools (Babygrande 2008) Ve svých dvaačtyřiceti letech je Gary Grice aka GZA hiphopovým veteránem, který nejenže patří k žijícím legendám žánru (a klíčovým členům formace Wu-Tang Clan), ale zároveň platí za důkaz rapera, jemuž se během dlouhé kariéry obdivuhodně vyhnuly kvalitativní propady. Přestože jeho největší síla byla vždy v jazykově nápaditých textech, jimž dominují neotřelé kryptické metafory a výrazný pozorovací talent, GZovy opusy zpravidla charakterizovala také neotřelá produkce. Podobně je tomu u novinkového alba, v němž do minimalistických beatů, protkaných strohými melodickými smyčkami, proniká autorův nezaměnitelný přednes: autoritativní, soustředěný, a zcela nenucený. Grice jako by se v tříminutových skladbách ani neměl kdy nadechnout, a přece působí relaxovaně. Oldschoolový zvuk nahrávky možná působí trochu staromilsky, nicméně znamenitě umocňuje atmosféru jednoho z mála relevantních alb současného hiphopu, které lze opakovaně poslouchat od začátku do konce. Hostů je tu jen pár, a i ty klasik válcuje sílou veršů namířených proti nudným zkomercionalizovaným zaprodancům (výsměch 50Centovi ve skladbě Paper Plates) nebo chvílemi, v nichž rozjíždí svůj sofistikovaný freestyle (bonusový živák Elastic Audio). GZA si svou pyšnou přezdívku „Genius" zaslouží. Hlasuju Pro Tools.
Roots Manuva: Slime & Reason (Big Dada 2008) Britský raper Rodney Smith zůstává i na aktuální desce naprostým originálem. Produkce přirozeně balancující na hraně klubové progresivity a chytré komerce (prvky dancehallu i dubu), autorův hluboko posazený vokál a jurodivé frázování, krutě upřímné osobní texty s úspěšnou snahou o kulturní přesah: snad nikdo na současné hiphopové scéně neumí být tak ztřeštěně vtipný, ironický a naléhavý zároveň. |
