Daleko od sebe, po mapě i hudebně; skupiny Zdarr i Žamboši obě sázejí na akustickou hudbu, obě vycházejí z folku, a přesto jsou každá úplně jiná. Obě na svých letošních albech nechtějí setrvávat ve vyjetých kolejích, a i když dogmatické fanoušky možná zklamou, udělaly krok, který jim do budoucna otevírá další možnosti.
ZDARR: AR 23 (vlastní náklad)
http://bandzone.cz/zdarr
Mostecká čtveřice ZDARR zanedlouho oslaví už čtrnácté narozeniny. Po celou tu dobu brouzdá neukotveně mezi world music, akustickou alternativou a několika dalšími vlivy (včetně folku a hospodského šramlu), navléká si k tomu trochu pitvořivé kroje, a ačkoli díky svému nástrojovému obsazení je nezaměnitelná a za pestrou směs hudebních nápadů sklízí jednu pochvalnou reakci za druhou, do pomyslné první ligy domácí hudby ji to dosud nevyneslo. Letos se přihlásila se čtvrtým albem.
Na tom se poprvé objevuje aktuální sestava, kde dvojici akordeonistů a dechaře nově, namísto předchozího perkusisty, nyní doplňuje mladší bubeník. Další změnou je pak skutečnost, že dřívější dvorní autor textů, severočeský básník Pavel Brycz, má na aktuální nahrávce už jen čtveřici textů, takže převažují texty zakladatele a kapelníka Zdeňka Součka. Vyznění skupiny to ale zásadně nezměnilo: album potvrzuje její vyzrálost, zkušenost a sehranost.
I na novince se Zdarr často uchyluje k humoru a slovním hrátkám, což je ale možná spíš kontraproduktivní, protože ve vážnějších polohách (Hrany, Podzim) je kapela tradičně silnější a především přesvědčivější. Co je však horší, že ačkoli si s aranžmá kapela docela vyhrála a bez okázalosti ukazuje celou řadu dost odlišných poloh, díky charakteristickému zvuku akordeonu, vše stejně po určité době začne splývat. Vyloženě sebevražedné je pak tradiční tango ve skladbě Diagnóza, které už zní svou obehraností natolik olysale a kýčovitě nudně, že v tom zaniká i sarkasmus textu. Jinak uvedené pořadí skladeb na obalu je vedle toho detail.
Svoji pestrost nicméně nahrávka odhaluje postupně, jak v někdejším kabaretu Krása bez závoje, což je fajn. Závěrečný bonus v podobě pseudotanečního remixu svým zcela odlišným pojetím navíc přidává vítané osvěžení. Stejně je ale nejpříjemnější, když kapela "ubere" a vsadí na civilnost namísto bujarého a lidově silového halekání, kde občas přístup připomene až herecké přehrávání. V některých skladbách se také rozepne až všežravě a může se objevit i nemilá myšlenka, zda se kapela nechce zavděčit úplně všem posluchačům, na úkor vlastního názoru. Což je sice cesta rovná a předšlapaná, ale rozhodně nikoli taková, která by ji posunula dál.
Žamboši: Pól nedostupnosti (vlastní náklad)
https://soundcloud.com/zambosi-cz
Vsetínské trio Žamboši má za sebou dvanáctiletou dráhu a venku třetí album. Folkové písničky znějí ve studiovém provedení s hosty místy až šansonově, a pestrými aranžmá otevírají cestu k posluchu i jiným, než skalním folkovým fanouškům. Přes náklon k vážnějším polohám empaticky nabízejí vstřícnou posluchačskou polohu, což ovšem ani na okamžik neznamená lacinou podbízivost, ale naopak velmi příjemný mix současné poezie, nezbytnou porci romantiky, ale zároveň i nemalou porci uvěřitelnosti. I když je jasné, že pro pravověrné folkaře to celé bude "temné" a "poslechově těžké". To, že za texty jsou odžité zkušenosti, je totiž víc než patrné.
Právě přirozenost a schopnost předat sdělení dodává písničkám sílu. Občas sice zazní vliv vzorů (kupříkladu naléhavost s jakou Honza Žamboch zpívá O vlcích, krysách a koních, připomene hlasovou polohu mladého Vlasty Třešňáka), ale díky skladatelské nápaditosti a zdařilým poetickým formulacím se daří vtáhnout posluchače do svého světa. A díky ještě o něco vyšší autorské jistotě než dříve, dostávají písničky nebývalý punc originality. A co je nejpříjemnější - tentokrát se podařilo výrazně omezit dřívější patetické kázání mouder.
Kapela naplno využila studiové možnosti, což ji dovolila i úspěšná účast na crowdfundingovém portálu Kreativci sobě. Honza Žamboch hraje sice na kytaru velmi nápaditým způsobem, a moc pěkným, "nehospodským" způsobem je použit i akordeon v rukou jeho ženy Stanislavy, ale přesto drobné vstupy hostujících houslí či dechů, citlivého kontrabasu, stejně jako pohostinská účast charakteristických hlasů Františka Segrada nebo Karla Markytána nesmírně výsledek zpestřují. Jen v jednu chvíli se vše obrací proti kapele: recitativ ve skladbě Konspirační, připomínající debaty dua Dvořák - Bohdalová z dávného Televarieté, bohužel dokonale shazuje předchozí moc pěkné ztvárnění pochybností v textu a zvrhává vše ve frašku.
Podobné kontraproduktivní okamžiky jsou ovšem na albu výjimečné a dokazují, že od původních - pro někoho zábavných, pro jiné na hraně trapnosti se pohybujících slovních hříček kapela dospěla až k osobitému, poeticky silnému vyjádření, navíc podpořenému skvělými aranžmá i instrumentálními výkony. Dokáže v něm zpracovat odlehčenou písničku na nekonečné téma vztahů mezi pohlavími, stejně jako zamyšlení plná metafor a váhání. Shrnuto: Jestliže žánrového Anděla dostaly obě předchozí desky Žambochů, bylo by přinejmenším smutné, kdyby ho tahle, která je hravě, a to nejen vyzrálostí materiálu, nechává za sebou, nedostala taky.
