Problémy jsme překonali, tvrdí Andy Fletecher z Depeche Mode

Má nejméně rozpoznatelnou tvář z členů Depeche Mode, ale jedna z nejslavnějších kapel všech dob by se bez něho možná už několikrát rozpadla. I o tom, o drogách a poměrech v současném showbyznysu mluví ANDY FLETCHER v exkluzivním rozhovoru pro časopis TÝDEN. Skupina právě oznámila novou desku i turné, v jehož rámci přijede do Prahy.

Váš koncert v Praze v březnu 1988 byl obrovskou událostí. Byli jste první velkou kapelou ze Západu, která v komunistickém Československu po letech hrála. Jak jste to tehdy vnímali?

Stejně silně jako fanoušci v Československu. Natočili jsme předtím několik alb v Berlíně, takže jsme o situaci ve východním bloku něco věděli. A také jsme věděli, že zde máme spoustu fanoušků, pro které jsme chtěli zahrát. Když za pár měsíců padla železná opona, což jsme bedlivě sledovali, byla to skvělá tečka.

Na vaši show ve Sportovní hale se tehdy nacpalo třináct tisíc lidí, podle pořadatelů bylo ale zájemců okolo čtvrt milionu. Veřejné bezpečnosti z toho vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.

Nějací policisté a vojáci byli i na zvukové zkoušce. My ale vzpomínáme hlavně na štěstí z toho, že lidé říkali, že na náš koncert do konce života nezapomenou.

Dramatická byla i vaše druhá návštěva Prahy v roce 1993 spolu s fotografem a režisérem Antonem Corbijnem.

K této návštěvě se váže docela vtipná historka. Já, Martin (zpěvák Martin Gore) a Anton jsme chodili po nábřeží, kde jsme se měli fotit. Martin nějak nastoupil do tramvaje, tak jsme na něho volali, ať vystoupí na další zastávce, že za ním hned přijedeme. Kolem se ale najednou vyrojilo ohromné množství fanoušků a my jsme i s Antonovým fotografickým vybavením museli utíkat. Holky brečely a nějaká starší paní se na nás obořila: "Co to těm děvčatům děláte?" Nastal hrozný zmatek, Martin nastoupil do jiné tramvaje než my a trvalo nám hodinu a půl, než jsme se zase sešli...

V roce 1988 jste koncertovali poprvé nejen v Československu, ale také jste prorazili v Americe. Nepřekvapilo vás, že i tam máte vyprodané haly a davy fanoušků?

To víte, že ano. Mysleli jsme, že na nás lidé slyší pouze v Evropě. Měli jsme ale štěstí. A také jsme se k úspěchu tvrdě dopracovávali.