Británie miluje mladé, rozervané romantiky asi už od dob lorda Byrona. Londýnská kapela White Lies uhranula britské novináře i „kupující" publikum, které okamžitě poslalo debutové album To Lose My Life... na špičku hitparády. Ovšem s původností si nikdo hlavu neláme.
Je dnes těžké být v rámci pop-rockové scény originální, lze napsat hned úvodem na omluvu mladičkého tria White Lies. Současný rock a pop je vlastně synkretismem někdejších zvukových mód a nové „originální" postupy vznikají spíše oprašováním starých vzorců než novými objevy. Není na tom nic zvrhlého, umění se tak chovalo v převážné části dějin. Pokud někdo dokáže netradičně zkombinovat inspirace z více různorodých zdrojů, může vzniknout nová kvalita. Ovšem pokud pouze zaktualizuje odkaz jednoho idolu, zůstane pouhým epigonem.
Joy Division pro začátečníky
Členové White Lies mají velmi dobře naposlouchané nahrávky Joy Division, o tom není pochyb. Tak dobře naposlouchané, až se jim dostaly pod kůži. Když pak sáhnou na hudební nástroje, zcela přirozeně a upřímně (o tom také není díky nasazení kapely pochyb) z nich leze odvozenina Joy Division.
Nejde jen o „osudové", teskné nálady písní a potemnělý zvuk. Joy Division ovlivnili málem celou post punkovou scénu, takhle bychom mohli charakterizovat plejádu kapel.
Jenže v případě White Lies jde o víc než o pouhé ovlivnění, což lze ukázat i na konkrétních aranžérských postupech. Všimněte si charakteristického vedení basové linky, „rovných" podkladových kláves, strojových bicích. O zpěvu Harryho McVeigha, který výrazem i frázováním evokuje zpěváka Joy Division Iana Curtise, ani nemluvě. Ano, občas ještě zaregistrujeme velebné klávesové mezihry a hlasová zajíknutí odposlouchaná od The Cure, ale jinak - současným popem mírně poučený, zvukově modernější odvar z Joy Division.
Dejte teenagerům hrdiny
Popularita White Lies není překvapující. Londýnská trojice naplnila potřebu patetických témat jako láska a smrt, zoufalství a pomsta. Nabízí „velké pravdy" z důvěryhodného pohledu teenagera hozeného na pospas odcizené konzumní společnosti. Přesně jako to dělali Joy Division před třiceti lety.
| White Lies naživo |
Mnohem víc než studiová nahrávka může o kapele prozradit živé vystoupení. White Lies u nás zahrají v rámci Planet Festival, který proběhne 5. a 6. června na letišti aeroklubu Tábor (u Čápova Dvora). |
Jsme u jádra pudla. Nebylo by vůbec třeba pohoršovat se nad úspěšnou existencí další ohlasové kapely Joy Division. Tím hlavním, co nakonec vzbuzuje podezření a vlastně White Lies škodí, je nekritický jásot „kritiky".
White Lies: To Lose My Life...,
Fiction/Polydor/Universal Music, 45:05 min.
Zdroj foto: Universal Music
