Zdeněk Lukeš: Prokleté knihovny

Nejen Kaplického projekt nové Národní knihovny to má u nás těžké. Jakési komise mají rozhodnout, zda má vůbec právo na existenci, ač šlo o vítězný návrh z mezinárodní soutěže na lokalitu vybranou státem a městem.

Podobným martyriem, jako nyní prožívá ředitel knihovny Vlastimil Ježek, prošla před několika lety jeho kolegyně z Liberce Věra Vohlídalová. V devadesátých letech dostala geniální nápad: postavit potřebnou novou knihovnu na pozemku, kde stávala liberecká synagoga, kterou za války vypálili nacisté. Měla tu být i nová synagoga a architekt Radim Kousal z libereckého SIAL udělal krásný návrh na celý komplex, s nímž vyhrál soutěž. Knihovna byla prosklená a kontrastovala s naopak uzavřeným kamenným hranolem synagogy, který ji částečně prostupuje. Šlo o stavbu smíření, a tak se na jejím financování podílela také německá strana. Jde nejen o mimořádnou architekturu s velmi příjemným interiérem a takzvanou mediální stěnou do náměstí (což je vynález Kousalova učitele, francouzského architekta Jeana Nouvela), ale především o skutečně moderní knihovnu. Uvnitř budovy se pohybujete zcela svobodně, sami si vyhledáte knížku nebo časopis a zapisujete se jen tehdy, chcete-li si ji odnést domů. Vzácné tisky jsou samozřejmě k dispozici pouze ve speciální studovně.

Pravda, s náročnou stavbou byly samozřejmě různé potíže. Ale pracovala i závist a pomluvy a paní ředitelka se sice na jedné straně dočkala zahraničních cen a byla přijata prezidenty obou zemí, na druhé straně musela čelit trestnímu oznámení, za nímž stáli zejména Dostálovi lidé z Ministerstva kultury. Věra Vohlídalová nakonec raději na funkci ředitelky rezignovala. Mezitím získala knihovna několik architektonických cen, exředitelka obdržela vysoké německé vyznamenání - Čestný kříž za zásluhy - a za svou činnost ve Fóru česko-německých žen byla dokonce navržena na Nobelovu cenu míru. Po několika letech vyšetřování a soudních jednání byla nakonec Věra Vohlídalová zbavena všech obvinění... O celé kauze pak sepsala knížku Na houpačce nejen s knihovnou, kterou loni vydalo nakladatelství Bor.

Jenom doufám, že Vlastimila Ježka nepotká nakonec cosi podobného. Prosazovat něco nového, avantgardního - a samozřejmě především potřebného - se v Čechách prostě nevyplácí.

Autor je historik architektury