Očima Ireny Hejdové
Konečně! Bludičky vnášejí světlo do veřejnoprávního tunelu
28.11.2010 13:00 Původní zpráva
Za kritické články o České televizi jsme si už vysloužili i naštvaný dopis od mluvčího ČT Štichy. Logičtější odezva v podobě kvalitnějších pořadů zatím na obzoru není. Snad jen Bludičky symbolizují jakési mihotavé světlo na konci veřejnoprávního tunelu.
Po obskurní detektivní sérii Zdeňka Zelenky s Jiřinou Bohdalovou Ach, ty vraždy! navazuje Česká televize o nedělních večerech s další, tentokrát třídílnou sérií. Jinak je ale návaznost nulová - v Bludičkách nevystupuje ani jedna Bohdalová, natočila je velmi citlivě a zdařile značně schopnější režisérka Irena Pavlásková, a navíc to rozhodně není film, který by se vyhýbal realitě mentálně atrofovanými příběhy o přestrojujících se důchodkyních. Nejen proto Bludičky, které startují v neděli 28. listopadu na ČT1, rozhodně stojí za vidění.
Scénář Ivo Pelanta soustřeďuje dění kolem trojice sourozenců, která vyrůstá v dětském domově. Dvaadvacetiletá krasavice Marie studuje na sociální pracovnici, osmnáctiletý Adam vstupuje do života a sedmnáctiletá Eva válčí ještě v dětském domově s nechtěným otěhotněním i svou vzpurnou povahou.
Ve třech dílech sleduje série první krůčky této trojice do života, který pro děti z dětských domovů představuje neproniknutelnou džungli. Problém je to velmi živý, podle Pelanta nemá tolik dětí v dětských domovech jako Česko žádná jiná vyspělá země.
"Mohou být v domovech do 26 let, pokud studují, a pak musí odejít. Bludičky jsou tak o situaci obecně lidské - o tom, že v životě každého člověka se objeví okamžik, kdy se musí postavit na vlastní nohy," shrnula téma série Pavlásková na projekci Bludiček.
Ty jsou právě díky svému tématu zásadním a velmi důležitým televizním počinem - kdyby byly ale natočené průměrně, televizní událost by to z nich nečinilo.
Pavlásková ale nesnadnou látku zvládla se ctí. Nehladí v ní po srsti jako tolik jiných veřejnoprávních počinů - naopak ukazuje dosti ostré hrany a život v dětských domovech v jejím podání rozhodně není žádnou selankou.
Filmům Ireny Pavláskové televizní obrazovka vyloženě sluší. Zatímco v kinech ty poslední občas působí právě poněkud "televizně", na obrazovce fungují více než zdařile. Je to i případ Bludiček - Pavlásková tu citlivě a bez vlezlé manýry, jaká byla typická například pro komerční Bestiář, zobrazuje tápání mladých hrdinů.
K dispozici má dobrý scénář a skvělé herce - zejména ústřední dvojice dívek Jana Pidrmanová a Tereza Nvotová je vynikající a bez okázalosti ztvárňující niterné pocity hrdinek. Nvotová si tu zahrála další ze svých rolí předčasně vyspělých dívek, oprsklých a drzých puberťaček a její kreace je více než věrohodná.
Z ústřední trojice slaběji a nejistěji a leckdy poněkud teatrálně v prvním díle působí jen Filip Cíl - stále je ale jeho výkon na hony lepší a realističtější než ty, které předvádí o dost slavnější a zasloužilejší herečky v aktuálních veřejnoprávních seriálech.
Přímo vynikající je pak Hana Seidlová v roli zmatené alkoholické matky sourozenců - zvláště pochmurná scéna slavení vánočních svátků v její neutěšené domácnosti v prvním díle má vskutku mrazivou sílu. Občas film příliš zahlcuje otravná hudba, bez ní by řada scén fungovala ještě o dost lépe - i tak je ale tenhle televizní počin malým vítězstvím.
Lze předpokládat, že takové divácké rekordy, jako trhala Bohdalová či stále vysílaný otřesný seriál Cukrárna, Bludičky na ČT trhat nebudou. Vkus veřejnoprávního diváka má holt proklatě nízkou úroveň - každý pokus mu nabídnout o něco zásadnější filmový počin nelze hodnotit jinak než jako odvážný a zásadní. Tentokrát tedy České televizi s radostí gratulujeme (pokud si to ale pan Šticha vyloží jako zbabělé couvání před jeho výhrůžným dopisem, bude na omylu).
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.