„V rámci našeho poněkud cynického žertování jsem před časem požádal přítele Zdeňka Urbánka, aby mi promluvil na pohřbu. No, ten úkol je nyní na mně." Tak začal svou krátkou řeč při posledním rozloučení se spisovatelem, překladatelem a mnohostrannou kulturní osobností Zdeňkem Urbánkem jeho dlouholetý přítel Václav Havel. Zdeněk Urbánek zemřel minulý čtvrtek ve věku devadesáti let.
Hostům, kteří přišli v úterý v jedenáct hodin do krematoria ve Strašnicích, nemusel Václav Havel Urbánkovu osobnost připomínat. Všichni tam jistě věděli, že šlo o člověka mimořádné vzdělanosti, erudice, literárního a 
překladatelského talentu. Havel mluvil o jeho tiché samozřejmosti, přirozené autoritě, nenápadném zrcadle, které zrcadlilo to podstatné a důležité. „Pro mě byl skutečným stvořitelem světa, člověkem, který podpíral naše životy, aniž by za to něco očekával," řekl dojatý Havel, který se se svým přítelem rozloučil stejným pozdravem, jako se před nedávnem na smrt již nemocný Urbánek loučil s ním: Ahoj.
Decentní pohřeb proběhl krátce: na úvod zarecitoval Jan Tříska úryvek z Máchova Máje a nikdo se neptal, proč padl výběr právě ta tuto velebáseň. Máj je základem české duchovní emocionality, její pozemské touhy po věčnosti a kráse, 
čemuž každý v sále rozuměl. Když Tříska dorecitoval, vysekl květinami obklopené rakvi řízný salut.
Obřad doprovázela hudba keltské provenience v podání Čechů sdružených do souboru Celtic rej pod vedením člena Plastic People Josefa Janíčka. Účast undergroundu byla vůbec vysoká, byl vidět Ivan M. Jirous, Pavel Zajíček, Dana Němcová, Svatopluk Karásek, Věra Jirousová. Spisovatele zastupovali například Ivan Klíma a Jiří Stránský. Překladatele a univerzitní kruhy profesoři Martin Hilský a Josef Čermák. Z politiků jsem zahlédl jediného, Alexandra Vondru, ale ten přišel spíš za sebe a snad za Chartu 77, jejímž byl Zdeněk Urbánek samozřejmým signatářem.
Foto: autor
