Literární vzor
Mácha je 180 let po smrti inspirací básníkům i poutníkům
06.11.2016 13:00
Autorem nejvydávanější české knihy, guru romantiků, věčnou inspirací mladým básníkům, ale také vzorem novodobých poutníků je Karel Hynek Mácha. Za svůj krátký život vydal jedinou knihu, která ale od roku jeho smrti 1836 vyšla téměř třistakrát. Báseň Máj vydal vlastním nákladem, v témže roce, 6. listopadu před 180 lety zemřel. Po stopách jeho cest, jež mu byly nejen literární inspirací, se dnes vydávají lidé, kteří se necítí být turisty, ale poutníky.
Máchův Máj vyšel kromě tří stovek českých vydání také asi padesátkrát v mnoha cizích jazycích. V české historii byly chvíle, kdy Mácha patřil k osobnostem, jež měly českému národu pomoci ve chvílích útisku a úzkosti. Máj pak vycházel rok co rok v desetitisícových nákladech. Přesto dnes tím, kdo stojí za obnoveným zájmem široké veřejnosti o nejslavnějšího českého básníka, trochu čítankového klasika, stojí Britka.
Bernie Higginsová žije v České republice od roku 1991. Do tuzemska z Británie přenesla v roce 1999 nyní populární festival Den poezie, který bude letos již poosmnácté a který se koná vždy kolem výročí Máchova narození, tedy 16. listopadu. Letos se do něj zapojí 61 měst a čeští a zahraniční autoři. A tak jako před lety jeho pořadatelé přišli s projektem Poezie pro cestující, který přinesl básně do vagonů pražského metra, letos přicházejí s novým projektem Poezie pro čekající, který spočívá v umístění brožur poezie do čekáren v nemocnicích, u lékařů nebo na úřadech.
Stejně jako je Mácha nejslavnějším českým básníkem, je také nejslavnějším chodcem a tulákem. Jak uvedla ve své práci Poutnictví, tuláctví a turistika v roce 2012 absolventka kulturologie na FF UK Soňa Fraňková, Mácha osobně i ve své tvorbě splňuje vše, co romantická doba požaduje - nechybí mu prudká vášnivost a zároveň citlivost, hloubka, tesknota, fantazie, smysl pro tajemno a originalita. Fascinují ho temné stránky přírody i lidské duše.
Jeho toulky mu byly přímo fyzickou potřebou. Do přírody odcházel poznávat konkrétní zajímavá místa a scenérie, ale šlo mu i o cestu, kterou procházel. Básníka zaujalo Kokořínsko, Podbezdězí a Posázaví. Jeho toulky mu byly inspirací mnoha děl (Křivoklad, Karlův tejn, Klášter Sázavský, pouť Krkonošská). Máchův seznam "hradů spatřených", tedy těch, co navštívil, obsahuje 90 objektů. Lékař a znalec piva Zdeněk Susa z Máchovy korespondence vyčetl, že třeba cesta do Krkonoš byla velmi klikatá a Mácha ni ní navštívil dvakrát více pivovarů než hradů.
Cestování, vydávání se mimo domov bylo vždy součástí lidské kultury a vždy bylo užitečné pro jednotlivce i pro společnost. Z cest se přinášelo vždy něco nového ať to byly sny, ideje či předměty. V mnoha kulturách bylo součástí přechodového rituálu - každý, kdo se odněkud vrátí domů a prodělal nějakou zkušenost s jiným, je určitým způsobem vnitřně změněn.
Zatímco tulák a poutník byli povětšinou individuálními turisty, turistika je vnímána více jako organizovaná činnost, a to již od zakládání spolků na konci 19. století. Turistiku spoutává mnoho racionálních faktorů, téměř nejdůležitější je dostát plánu. Při putování je důležitý jistý prvek nahodilosti a spontaneity.
O připomenutí nejen Máchova putování se snaží sdružení Pilgrim. V předvečer 1. máje pořádá cestu z Mělníka na Bezděz, kde usiluje také o vytyčení Máchovy poutnické cesty s informačními panely a jeho verši vytesanými do kamene. Sedmatřicet kilometrů dlouhou cestu organizuje už přes deset let historik umění Jiří Zemánek.
V roce 2010 na 200. výročí Máchova narození uspořádal cestu po Máchových stopách na Sněžku. Absolvovali ji za týden při denním počtu asi 25 kilometrů; Mácha však byl větší chodec, denně ušel i dvojnásobek. "Chceme dnešní téměř totálně automobilizované, přetechnizované společnosti připomenout zapomínaný luxus chůze volnou krajinou a spirituální praxi poutnictví jako prostředek vnitřní očisty," přiblížil Zemánek motivace k podniknutí pěší poutě dlouhé přes 230 kilometrů. Pořádá také putování na posvátná místa české krajiny. "Fenomén poutnictví přesahuje běžnou turistiku. Je to snaha spojit se s krajinou a v ní sám se sebou, projít tak rituálem přechodu," říká Zemánek.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.