Hlasují i čtenáři
Nominace knižních cen Magnesia Litera: 24 knih a šest blogů

Naději získat ocenění v rámci knižních cen Magnesia Litera má 24 knih a šest blogů. Je mezi nimi také zatím poslední laureátka Nobelovy ceny se svou oceněnou knihou Doba z druhé ruky s podtitulem Konec rudého člověka. V každé ze sedmi kategorií jsou tři nominace, jen původní domácí próza má nominací šest. Protože i nominovaným titulům se dostává větší pozornosti knihkupců, a tedy i čtenářů, chtějí tak organizátoři cen více propagovat kvalitní českou beletrii.

Vedle odborníků, kteří vybírají vítěze, mohou o svou knihu hlasovat i čtenáři. Vybírat mohou cokoli z původní české prózy, poezie a knih pro děti - i mimo soutěž. Autoři nominovaní v těchto kategoriích budou v březnu číst ze svých knih v Knihovně Václava Havla a pořadatelé také budou přes knihkupce distribuovat brožurky s informacemi o nominovaných titulech.

Kniha Alexijevičové je nominována v kategorii překlad, do češtiny ji převedla Pavla Bošková. Spisovatelka a novinářka bělorusko-ukrajinského původu ji sestavila ze vzpomínek obyvatel bývalého SSSR, když se snažila popsat člověka, jehož vytvořila sovětská éra a který podle ní žije i po rozpadu někdejší velmoci.

Šest nominací má kategorie beletrie od roku 2010 a od té doby se próza více uplatňuje mezi držiteli hlavní ceny Kniha roku; není to však pravidlem. Loňským hlavním vítězem se stala kniha Martina Reinera Básník. Ten předtím zvítězil i v populární anketě Lidových novin Kniha roku - loni ji vyhrála Alexijevičové kniha.

Letos jsou v kategorii próza nominovaní Anna Bolavá (Do tmy), Pavel Bušta (Sigmundovy můry), Daniela Hodrová (Točité věty), Iva Pekárková (Pečená zebra), Daniel Petr (Straka na šibenici), David Zábranský (Martin Juhás čili Československo).

Román autora píšícího pod jménem Anna Bolavá vypráví o závislosti, jež vede k izolaci i ke ztrátě sebe samé. Povídková kniha pětadvacetiletého Pavla Bušty se věnuje hrdinům z okraje společnosti, kteří nikterak netouží začlenit se do ní a vnímají ji jako směšnou, nechápavou nebo hodnou opovržení. Porotu překvapila suverénně zvládnutá forma, ironický nadhled a živý, přímý styl.

Hodrové román je sugestivní zpovědí, v níž se přátelství autorky se spisovatelkou Bohumilou Grögerovou a výtvarnicí Adrienou Šimotovou doplňuje jak s tématem paměti a posledních věcí člověka, tak s osobitými reflexemi tvůrčího procesu vzniku textu. Kniha Ivy Pekárkové je jejím dalším vyprávěním o střetu evropské kultury s africkou, tentokrát se ale odehrává výhradně v Česku. Pekárková má nominaci také se svým blogem na iDnes.