Popel spisovatele Garcíi Márqueze převezli do Kolumbie

Kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez, který zemřel před dvěma lety v Mexiku, bude v neděli definitivně pohřben v kolumbijské Cartageně. Informovala o tom dnes místní média s tím, že jeho popel je již ve vlasti. Tento nositel Nobelovy ceny za literaturu, jenž začal psát inspirován Franzem Kafkou, z rodné země odešel z politických důvodů a od šedesátých let žil v Mexiku. Proslul též jako novinář, jehož povolání zavedlo i do bývalého Československa.

Márquezův popel spočine v klášteře Merced, v němž sídlí část Cartagenské univerzity a který leží asi 300 metrů od domu, kde autor slavných románů Sto roků samoty či Láska za časů cholery kdysi bydlel. Nad urnou bude bronzová spisovatelova busta, kterou vytvořila britská umělkyně Katie Murrayová.

Slavnostní uložení Márquezova popela se mělo konat již 6. března, v den 89. výročí spisovatelova narození, ale muselo být odloženo kvůli archeologickému nálezu. Nové datum bylo vybráno s ohledem na program Mercedes Barchaové, s níž Márquez žil od svatby v roce 1958 až do své smrti a s níž měl dva syny (Rodriga a Gonzala).

Gabriel García Márquez, zvaný Gabo, je považován za vrcholného představitele magického realismu. Ve svých dílech často vyprávěl bizarní příhody tak, jako by byly běžnou součástí všední každodennosti. Jeho první povídka, kterou napsal pod dojmem Kafkovy Proměny, vyšla v roce 1947 v kolumbijských novinách.

Po nástupu diktatury v Kolumbii v roce 1953 se Márquez ještě více přiklonil k socialismu, což mu později mnozí vyčítali. Nelibost řady lidí si vysloužil osobním přátelstvím s Fidelem Castrem. V roce 1955 byl Márquez jako dopisovatel vyslán do Evropy, kde navštívil i několik socialistických zemí, včetně Československa a Sovětského svazu, o nichž napsal reportáže 90 dní za železnou oponou.

Život mu změnil rok 1967, kdy vydal román Sto roků samoty. Úspěch tohoto díla podle mnohých už nepřekonal, i když podobné davové šílenství vzbudilo v roce 2002 vydání jeho pamětí Žít, abych mohl vyprávět. Slavné jsou i jeho další knihy Láska za časů cholery, Kronika ohlášené smrti, Podzim patriarchy či Generál ve svém labyrintu. Nobelovu cenu dostal v roce 1982. Poslední román Na paměť mým smutným courám vydal v roce 2004.

Márquez zemřel 17. dubna 2014. Veřejné pietní ceremonie se pár dní nato v mexické metropoli zúčastnily tisíce lidí, včetně prezidentů Mexika i Kolumbie.