Monografie
"Pralesní doktor" Schweitzer aneb Workoholik mýtů zbavený
26.08.2015 20:11 Recenze
Poutavý životní příběh Alberta Schweitzera je jako filmový scénář zpracovaný s neobvyklou fantazií. Jeho nejnovější monografii lze ovšem brát i jako důsledné vědecké pojednání.
Čteme-li o životě teologa, filozofa, humanisty, lékaře, muzikologa i znalce Bacha, varhaníka, vlastníka tří doktorátů a nositele Nobelovy ceny míru, nelze si u toho nevzpomenout na Járu Cimrmana, Foresta Gumpa či stoletého staříka z knihy Jonase Jonassona. Ti všichni jsou ovšem - na rozdíl od "pralesního doktora" a "nejlepšího křesťana naší doby" (jak mu bylo také přezdíváno) - jen pouhými fikcemi. Navíc ve srovnání s ním paradoxně mnohdy značně nedokonalými.
I proto šlo o osobnost, která byla už za svého života obdivována a často až nekriticky uctívána. I půlstoletí po Schweitzerově smrti budí oprávněný údiv, co všechno za svůj devadesátiletý život stihl a jaký vzor svým jednáním dával.
Z masa a kostí
Autor monografie Nils Ole Oermann, sám teolog a historik, při líčení Schweitzerových životních osudů připomíná neobvyklou šíři jeho zájmů a všestranný význam. Činí tak ovšem střízlivě, bez zbytečného adorování, jakého se obzvlášť v závěru života a v období prvních let po smrti objektu jeho zájmu dostávalo.
Se zjevnou důkladností chronologicky postupuje Schweitzerovým životem. Když líčí jeho teologická studia, neopomene však vedle významných spisů věcně zrekapitulovat i jeho studijní neúspěchy, když hovoří o jeho filozofických úvahách, nezastírá, že renomovanější kolegové se k některým stavěli opovržlivě. A jde i dále: vedle pochvalných citátů slavných přátel, jako byl například Albert Einstein, staví Schweitzerův poněkud přezíravý postoj k Afričanům, s nimiž se setkával při své misii, když v džungli rovníkové Afriky ve městě Lambaréné vybudoval nemocnici. Srovnává kontrast proklamované úcty k člověku s osaměním, ve kterém lékař ponechal svou ženu a dceru. A všímá si i vstřícného vztahu k politikům NDR, kteří nejen vědeckou celebritu zahrnovali přízní.
Při tom všem je ale patrné, že nešlo o to snížit Schweitzerovy nemalé zásluhy, ale pouze zbourat hradbu zbytečných mýtů okolo nich vystavěných. Právě vyváženost, s níž autor celou historii popsal, nejen plasticky vykresluje velikost osobnosti, ale hlavně z čítankového hesla dělá reálného člověka s lidskými chybami a slabostmi, vedle kterých ovšem o to více vystupují jeho schopnosti a úspěchy.
Jen pro vzdělané
Jestli lze knize něco vytknout, pak je to skutečnost, že místy více než poutavý životopis nabízí propracovaný vědecký spis. Důraz je naštěstí kladen na pozdější, atraktivnější období života, ale úvodních zhruba padesát stran o církevních a filozofických začátcích bude pro běžného, teologicky nezaměřeného čtenáře, nejspíše "k neučtení". Kolik jich asi zná význam pojmu "eschatologie", o které mladý Schweitzer bádal, či kolik z nich kupříkladu osloví jeho fascinace a ve své době jistě novátorské vnímání Ježíše v souvislosti s historií? Text prozrazuje autorovy hluboké znalosti toho, čemu se Schweitzer věnoval, veškeré úvahy i závěry podkládá citacemi, čerpá z desítek literárních děl i archiválií. Značky odkazující k vysvětlivkám nalezneme běžně dvě až tři na každé stránce.
Přesto je dílo, které česky vyšlo k 140. výročí narození a 50. výročí úmrtí Alberta Schweitzera, výjimečné i ojedinělé nejen svou komplexností a důkladným zpracováním. Ve výčtu a shrnutí připomíná a vyzdvihuje i to, co mnohostranně orientovanou osobnost proslavilo především: jeho vnímání rovin etiky, morálky a lidských hodnot. Pojmů v dnešní době stále více odsouvaných na okraj všeobecného zájmu. V případě jejich nositele navíc nikdy nezůstalo jen u názorů a postojů, ale vždy byly podloženy i činy. Možná i díky tomu by tato kniha mohla přispět k tomu, aby se z jednoho nejvýznamnějších humanistů dvacátého století za pár let nestalo jen zaprášené slovníkové heslo.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.