V rodině univerzitního profesora církevního práva se 8. června 1893 narodila spisovatelka Marie Pujmanová, jejíž jméno je dnes spojeno hlavně s prosazováním socialistického realismu po únoru 1948. Již za první republiky patřila Pujmanová mezi levicově orientované intelektuálky, vedle vlastní tvorby se věnovala také divadelní a literární kritice. Od 30. let se svými názory stále více blížila komunistické straně, do které ale vstoupila až po válce.
Publikovat začala koncem první světové války, uznání získala už její prvotina Pod křídly z roku 1917, pochválil ji i F. X. Šalda. Mezi Pujmanové nejznámější díla patří román Pacientka doktora Hegela z roku 1931, příběh nemanželské lásky mezi nevinnou dívkou a protřelým lékařem, který proslavila i filmová verze režiséra Otakara Vávry. Za román Lidé na křižovatce (1937), první díl po válce dokončené trilogie, pak koncem třicátých let dostala Státní cenu.
Začátkem 30. let navštívila Pujmanová poprvé Sovětský svaz a podobně jako řada jiných se i pod vlivem hospodářské krize začala přiklánět ke komunismu. Později na ni velmi zapůsobil Julius Fučík. Intenzivně se věnovala přednáškám, podporovala dělnické hnutí nebo volební kampaně KSČ, členkou strany se ovšem stala až v roce 1946. Po únoru 1948 se stala jednou z hlavních propagátorek socialistického realismu, až do konce života odmítala kritiku stalinismu. Zemřela v květnu 1958.
