Americký spisovatel Isaac Asimov napsal stovky knih různých žánrů, nejvíc ho proslavily povídky o robotech a rozsáhlá sága o vesmírné Nadaci z daleké budoucnosti. Potomek židovské rodiny, který se narodil před 100 lety v sovětském Rusku a jako malé dítě s rodiči emigroval do Ameriky, vstoupil do dějin i jako autor tří zákonů robotiky. Pravidla pro chování robotů formuloval Asimov už v roce 1942, ve vědeckofantastické literatuře se ale těší respektu dodnes.
"Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem. Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem." Tato tři pravidla se poprvé objevila v povídce Hra na honěnou a Asimov, vědomý si jejich limitů a někdy až absurdních dopadů, si s nimi často pohrával.
Robotické povídky během let propojil s druhou slavnou částí svého díla, série věnované tajemné Nadaci a Galaktické říši. Ve své vizi světa budoucnosti tak Asimov přišel s nultým zákonem, který v knize Roboti a impérium sám formuloval dlouhověký robot R. Daneel Olivaw. "Robot nesmí ublížit lidstvu ani svou nečinností dopustit, aby bylo lidstvu ublíženo," stojí v normě, jež dovoluje robotům chránit celé lidstvo na úkor jednotlivců, a proto ji ne všichni fanoušci přijali s nadšením.
Spisovatel a vysokoškolský učitel - působil jako profesor biochemie na Bostonské univerzitě - přišel na svět jako Izák Judovič Ozimov ve vsi Petroviči, ležící asi sto kilometrů jižně od Smolenska. Narodil se někdy mezi 4. říjnem 1919 a začátkem roku 1920, narozeniny slavil 2. ledna. "Tehdy panovaly zmatky kolem juliánského kalendáře, používal se i židovský... Dneska už nikdo nezjistí, kdy to přesně bylo, a ani na tom nezáleží," napsal koncem 70. let ve své autobiografii.
Svět vědy a technologie
Ruské kořeny přitom i kvůli postoji rodičů nikdy příliš neprožíval, jako dítě ovládal jen angličtinu a jidiš, tedy řeč východoevropské židovské populace. "Z prvních let svého života v Rusku si nevzpomínám doslova na nic: ruský neumím a nevím nic o ruské kultuře," vzpomínal Asimov, který se ještě před nástupem do školy sám naučil číst a během školní docházky z něj byl podle jeho vlastních slov ukázkový knihomol. Kromě toho pomáhal v rodinném obchodě se sladkostmi, otevřeném 20 hodin denně.
Z role otcova pomocníka se vymanil až na vysoké škole. Na rodiči vysněnou medicínu se nedostal, a tak vystudoval chemii; koncem 40. let získal doktorát a později začal učit na lékařské fakultě. S psaním koketoval Asimov už jako teenager, první povídku mu ale vydali až v březnu 1939. Od začátku se věnoval sci-fi, nejspíš pod vlivem laciných dobrodružných časopisů, ale nejen jich. Jako dítě ho totiž zaujal Edisonův životopis, který malého Isaaka "uvedl do světa vědy a technologie".
Počátky Asimovovy literární dráhy ovlivnil John W. Campbell, který stál na přelomu 30. a 40. let minulého století také u počátků kariéry jiného klasika vědeckofantastického žánru, Roberta Heinleina. Šéfredaktor časopisu Astounding Science Fiction Asimovovi trpělivě vracel první pokusy se svými připomínkami a komentáři, aby později povídky mladého autora konečně vydával. Debutu se nicméně Asimov dočkal v jiném titulu, v měsíčníku Amazing Stories.
Nákaza virem HIV
Pod Campbellovým vedením se v té době Asimov podílel na takzvaném zlatém věku americké sci-fi, kdy se autoři přestali zabývat jen dobrodružnými a technickými motivy a začali se věnovat i civilizačním otázkám. Byl to ostatně Campbell, kdo Asimova přiměl k formulaci zákonů robotiky, které se brzy staly pojítkem jeho povídkové tvorby. Mezi autory románů se ovšem začátkem 50. let zařadil nejprve cyklem o Nadaci a Galaktické říši, roboti přišli na řadu až o pár let později.
Na pokračování oblíbených sérií si ale fanoušci museli počkat až do 80. let, po vypuštění sovětské družice Sputnik v roce 1957 se totiž Isaac Asimov zaměřil na popularizační knížky z vědy nebo historie, kterých během následujících 25 let vydal desítky. Nakonec ale přece jen vrátil ke sci-fi. Poslední román A zrodí se Nadace vyšel v dubnu 1993, rok poté, co Asimov zemřel na komplikace spojené s AIDS. Virem HIV se dvakrát ženatý otec dvou dětí nakazil v roce 1983 při transfuzi během operace srdce.