V pondělí náhle zemřel významný hudební publicista a překladatel Lubomír Dorůžka. Bylo mu 89 let. Poslední rozloučení rodina plánuje na pátek odpoledne, místo a další podrobnosti budou upřesněny později.
Lubomír Dorůžka byl přední český muzikolog, novinář, překladatel americké literatury, hudební organizátor, hudební publicista a pedagog. Jeho syn Petr Dorůžka je také hudebním publicistou, vnuk David Dorůžka si vydobyl renomé jako jazzový kytarista.
Hudební publicista Aleš Opekar připomněl, že Dorůžkovou předností byla výborná znalost angličtiny, muzikologie i hudebního průmyslu. Uměl podle Opekara zhodnotit a zobecnit ty nejdůležitější stránky, které hýbou populární hudbou. "Ačkoliv byl především kritikem a historikem jazzovým, tak jeho záběr byl naprosto univerzální, přesahující s pochopením i do žánrů, které generačně mu už byly vzdálenější."
Pražský rodák Lubomír Dorůžka studoval hudební vědu a estetiku, po roce 1948 přestoupil na obor anglická a americká literatura. V 50. letech pracoval v sekretariátu Pražského jara, Syndikátu československých spisovatelů a ve Státním hudebním vydavatelství.
Dorůžkovo překladatelské a publikační dílo je velice obsáhlé. V roce 1963 byl odborným hudebním poradcem pro film Revue pro banjo. Byl také dlouholetým spolupracovníkem Českého rozhlasu a v pozdější době psal i pro hudební server Muzikus. Věnoval se propagaci populární a jazzové hudby. V roce 1964 se stal šéfredaktorem hudebního časopisu Melodie, funkci zastával do roku 1970, kdy odešel na protest proti zrušení přidruženého čtrnáctideníku Aktuality Melodie. Prakticky celý život byl přítelem spisovatele Josefa Škvoreckého, jenž zemřel počátkem loňského roku. I přes oceán si dopisovali a vyměňovali hudební, literární i životní poznatky. Jejich korespondence byla vydána v několika knihách.
Dorůžka napsal řadu knih, nejčastěji šlo o poutavě a s humorem psané přehledy a historie jazzu v tuzemsku i ve světě. Mezi nejvýznamnější patří Od folklóru k Semaforu (1964), Panoráma populární hudby 1918-1978 (1981), Panoráma jazzu (1990), Český jazz mezi tanky a klíči, 1968-1989 (2002). Napsal monografie kapelníků Karla Vacka a Karla Vlacha a knihu memoárů Panoráma paměti (1997). Jako překladatel se věnoval především americké literatuře, zejména pak Francisi Scottu Fitzgeraldovi. V roce 1999 získal Cenu F. X. Šaldy za celoživotní dílo.
