Malíř, který nespěchá
Kultura
18. 2. 2008 10:57Kdybychom se ptali, co se lidem vybaví při slovech výtvarné umění, většina dotázaných by pravděpodobně zmínila malovaný obraz. Jmenovat nějakého žijícího českého malíře by však v této imaginární anketě přineslo daleko různorodější výsledky. Mezi současnými malíři chybí tvůrce, kterého by veřejnost znala a přijímala s podobným porozuměním jako staré mistry nebo modernistické malíře první poloviny dvacátého století. Může za to snad nesrozumitelnost současné malby?
Rozsáhlá výstava Jana Merty ukazuje, že současná malba nesrozumitelná být nemusí. Jeho obrazy na první pohled působí až... nudně. Jsou barevně střídmé a nezobrazují žádné dramatické děje. Středem Mertových obrazů většinou není lidská figura, nýbrž pouze její detaily, převážně však autor maluje jakési portréty věcí, izolované předměty vytržené z běžných souvislostí. Na plátnech jsou různé schrány a duté objekty, tedy předměty, které jsou v prostoru a současně prostor obsahují. Podobným malířsky zajímavým námětem je límec, místo střetávání a současně převracení vnitřního prostoru do prostoru vnějšího.
Práce oka
Obrazy Jana Merty však v první řadě nechtějí zpodobňovat okolní viditelný svět, nejde tu ani o alegorie nebo symboly. Jejich ambicí je zachytit proces vidění v širokém slova smyslu. Merta chce poznat a následně divákům přiblížit, jak vizuální vjemy zpracováváme, uchováváme, analyzujeme a znovu vyvoláváme. Chce ukázat, jak vzájemně spolupracuje oko, mysl, paměť a něco, pro co má čeština krásné slovo obrazotvornost.
Tyto procesy zdaleka nejsou jednoduché ani přímočaré. Vedle Mertových obrazů samých o tom vypovídá dokumentární video Zbyňka Baladrána, jež tvoří součástí výstavy. Umělec podrobně vysvětluje vznik některých obrazů, dlouhou pouť od prvotní zrakové inspirace až k finálnímu obrazu. Několik současných Mertových děl reflektuje vzpomínky na zážitky z dětství. Samo malování Mertovi většinou trvá několik let. Jsou obrazy, které započal v roce 1990 a dokončil teprve před dvěma lety. Neobvykle dlouhá doba práce není způsobena umělcovou nerozhodností, nebo dokonce leností, ale spíše kultivovaností a schopností vnímat rezervy, které malba nabízí. Malíř se snaží vydestilovat esenci svých vzpomínek a co nejadekvátnějším způsobem ji zachytit. Z barevných skvrn na plátně se postupně vyjeví obraz vypovídající též o průběhu vlastního vzniku.
Dlouhé vyzrávání
Nechronologické řazení obrazů na brněnské výstavě nedokázalo vymazat proměny, kterými malba Jana Merty za poslední dvě desetiletí prošla. Zjemnil se jeho cit pro barvu, v posledních letech se malířské gesto uvolnilo až k hranici osobité kaligrafie. V roce 1986 ještě Mertovy obrazy poněkud připomínaly omalovánky, kde malíř jen vybarvoval zvolené plochy. V sérii obrazů z roku 2002, jejíž ústřední postavou je ležící mimozemšťan E. T., už jeho štětec elegantně tančí a zanechává za sebou energií nabitý povrch plátna. Lze si také všimnout pronikajícího vlivu technických obrazů, tedy fotografie a videa, na malířovu imaginaci. Působí na něho se stejnou intenzitou jako příroda nebo živí lidé. Umělcovo vyzrávání má v nechronologickém způsobu instalace i svůj nechtěný efekt: ve srovnání se současnější tvorbou jsou Mertovy starší obrazy o třídu horší.
Meze světovosti
Kurátor Marek Pokorný ve výstavním katalogu píše, že se Mertovy práce prosazují i v mezinárodním kontextu. Zde je ale spíše přání otcem myšlenky. Nemnoho obrazů v zahraničních sbírkách a několik výstav dnes k širšímu přijetí ve světové konkurenci nestačí. K tomu je nezbytná účast na důležitých zahraničních přehlídkách a v neposlední řadě i teoretická reflexe, která by dokázala přesvědčivě vyložit, v čem spočívá umělcova výjimečnost. Umělců, kteří malují podobným způsobem jako Merta, ve světě existují desítky. Přitom to, co Mertu odlišuje od většiny českých malířů a v čem se snad může porovnávat se současnými světovými malíři, tedy malířská velkorysost a schopnost pracovat s velkým formátem, bylo pohřbeno malými výstavními prostory, jež od obrazů neumožňují dostatečný odstup a místo celkového vnímání díla nám vnucují jeho detaily.
Tichá krása Mertových obrazů zřejmě těžko dosáhne masové popularity děl Alfonse Muchy nebo Jana Zrzavého, přesto je už dnes sběrateli vyhledávána. Velká část výstavy je složena z děl vypůjčených ze soukromých sbírek. Oslnivá kariéra módního malíře však určitě není to, co Jana Mertu na malování zajímá. Jeho průzkumy vidění mají privátní charakter a vznikaly by i bez velkých výstav. Obohacují však nejen umělce samého, ale i diváky, kteří se jim rozhodnou věnovat zlomek času, po který vznikaly.
Jan Merta, Obrazy 1985-2005, Moravská galerie v Brně, do 18. 9. 2005, Východočeská galerie v Pardubicích, 7. 12. 2005-19. 2. 2006
***
Jan Merta
Narodil se roku 1952 v Šumperku. Vyrůstal v rodině evangelického faráře. Je živým dokladem toho, že nejdůležitější díla moderních a současných malířů nemusejí vznikat do věku pětadvaceti let autora. Merta začal Akademii výtvarných umění studovat až na prahu třicítky, navštěvoval ji v letech 1981 až 1987. Do té doby ho živila povolání, která s uměním nesouvisela. Ani ve škole nepatřil od počátků k nezpochybnitelným talentům, ke svému osobitému jazyku se dopracoval teprve postupně. Na akademii se dostal do společnosti umělců z generace Tvrdohlavých, po roce 1991 patřil k umělcům sdruženým okolo galerie MXM, od uměleckých skupin si však vždy udržoval odstup. Vystavuje doma i v zahraničí.
Autor: Tomáš Pospiszyl