Nepolepšitelný vypráví také o polepšení České televize

Po Archivu Lucie Bělohradské, který ČT odvysílala minulou neděli, se i tuto neděli na obrazovce České televize objeví film velmi hodný divácké pozornosti. Nepolepšitelný Jiřího Svobody.

Stejně jako Archiv se i Nepolepšitelný vrací k české historii, nikoliv ale zprostředkovaně skrze příběh o tom, jak přízraky minulosti ovládají současný život hrdinů. Nepolepšitelný se odehrává přímo v létě 1969, v ponuré atmosféře ztráty nadějí, kterou do země rok předtím přivezly sovětské tanky.

ČTĚTE TAKÉ: Archiv - jak se vyrovnat s mocí STB 20 let poté

Jeho hrdinou je lékař Martin Ivánek ve strhujícím ztvárnění Jaromíra Hanzlíka. Životem poněkud omlácený, z místa primáře sesazený melancholický muž se sklony k alkoholismu a sarkastickému pohledu na svět žije sám, život si zpestřuje jen milostnými avantýrami - zejména poměrem se zdravotní sestřičkou Petrou.

Pak je do nemocnice přivezena dívenka, která se pokusila o sebevraždu a Martin se jí ujme. Má šanci z depresivní země emigrovat, dívka k němu ale přilne a získá k němu důvěru a Martin musí volit, zda dá přednost osobní svobodě, či pomoci blízkému člověku v nouzi.

Čtyřiašedesátiletý Jiří Svoboda je ostřílený režisér, který navzdory svému věku točí stále mnohem mladistvější filmy než řada jeho o generace mladších kolegů. To je i případ Nepolepšitelného, kde vyšel ze scénáře Václava Holance a natočil tak silný a přitom neokázalý film, který snad jen chvílemi zatěžuje příliš velká porce dialogického patosu.

Svoboda bravurně vede herce a bravurně umí vybudovat dramatické situace, při kterých se tají dech. Na začátku jen pozvolna odkrývá děsivá tajemství oné dívky, udržuje napětí, z drobných střípků skládá charakteristiky svých hrdinů, aby je v závěru vystavil drsným situacím, které rozhodnou, zda budou dál spět k lepším zítřkům, či hořkým koncům.

Vyhraje si i s formální stránkou svého díla, zde například s pomocí kameramana buduje svět hrdinů prostřednictvím snímání z nadhledu či naopak z pohledu.

To, co by jinde působilo jako samoúčelná kameramanská manýra, zde jen posiluje jakousi vnitřní, zneklidňující temnotu oné doby, v níž se příběh odehrává.

Hanzlíkův doktor Ivánek je jednou z nejpozoruhodnějších postav českého filmu poslední doby - navenek zlomený, rezignovaný a melancholický, uvnitř ale přímý, zásadový a zvláštně poťouchlý muž, který se nehodlá smířit se svým stárnutím.

Zdatně mu sekunduje teprve dvanáctiletá představitelka jeho malé pacientky Terezky, Eliška Zbranková, která s přehledem a velkým hereckým nadáním ztvárnila trpící dívenku na hranici mezi dětstvím a dospělostí. Dohromady Zbranková s Hanzlíkem tvoří pár, jakých je v českém filmu jen málo.

Svoboda ale zkušeně vede kompletní sestavu svých herců, vyzdvihnout je třeba i Markétu Hrubešovou v roli zdravotní sestry Petry, Jana Hrušínského v roli Ivánkova bratra či Zdenku Procházkovou v roli Ivánkovy matky.

Silný divácký dojem z filmu je tím silnější, že spolu s Archivem jsou po několika sporných nedělních filmových zážitcích nadějí, že i v České televizi vznikají snímky, které překračují televizní obzory.

Není náhodou, že Nepolepšitelný vznikl v televizním studiu Ostrava, kde se nejspíše více než v Praze dá na kvalitu a talent tvůrců než na jejich známosti s televizními dramaturgy. Že by se nám Česká televize polepšovala?

Film Nepolepšitelný má premiéru v neděli 29. listopadu ve 20 hodin na ČT1.

Foto: Česká televize.