Dvanáct českých tvůrců představilo chystané projekty na tradičním panelu, připravovaném Institutem dokumentárního filmu. Nové filmy točí renomovaní i začínající tvůrci. TÝDEN.CZ vám postupně v rozhovorech i ukázkách přiblíží ty nejzajímavější z nich.
V listopadu má premiéru snímek Mír s tuleni Miloslava Nováka. Odehrává se na pozadí osudu mediálně známého lachtana Gastona z pražské ZOO a také italského tuleně Odyssea, který byl vypuštěn do fontány Di Trevi ještě předtím, než se v ní vyráchala Anita Ekberg ve Felliniho Sladkém životě. Vedle českých kin jej tak čeká i cesta po těch italských.
Nový film dokončuje také Helena Třeštíková. Má pracovní název René - český Villon a Třeštíková opět využila časosběrnou metodu. Od roku 1989 sleduje osudy místního desperáda na jeho cestě z kriminálu do kriminálu, až se nakonec sama stane jeho obětí. Filmařům nechybějí nosná témata. Pavel Štingl kombinuje vzpomínky pamětníků z židovského ghetta v polské Lodži se záběry z neradostné současnosti tohoto místa hrůzy, Linda Jablonská vyrazila se skupinou turistů na dovolenou do KLDR, v hledáčku přiznaně amatérské kamery Kateřiny Kačerovské a Gabriely Kontra uvízly porody na všemožné způsoby, Robert Sedláček si odskočil na Vysočinu za nejslavnějším českým důchodcem Milošem Zemanem.
Pořád ovšem platí, že český dokument vniká s mizivou podporou České televize a grantů. Do kin míří nanejvýš pět titulů ročně. Není tedy divu, že většina představených děl uspokojuje hlavně televizní poptávku. Neskrývaně publicistickou formou, ale leckdy i obsahem. „Pro českou televizi je v současnosti prioritou zpravodajství a tomu se podrobuje veškerá dramaturgie. V absolutních číslech to pak možná vypadá uspokojivě, ale místo dokumentů vznikají pořady, které jsou obvykle zcela nepoužitelné pro filmovou soutěž," míní ředitelka IDF Andrea Prenghyová.
I pokud české dokumenty žnou úspěchy na festivalech či v zahraničí (nedávno byl do americké distribuce zakoupen Remundův a Klusákův Český sen), k domácímu divákovi se pak vinou chybějící kinodistribuce dostanou ve dvou, třech televizních reprízách. A pak upadnou v zapomění. „Filmy nenajdete v knihovnách nebo ve školách, distribucí do kin se zabývá jediná firma," stěžuje si Prenghyová. Suplovat roli státu se částečně pokouší portál Doc Air, který nabízí reprezentativní výběr filmů ke stažení za řádově desetikorunové částky či zdarma. Stále však pokulhává za evropským projektem digi-kina. V jeho rámci si můžete objednávat z mezinárodní nabídky a snímky, které dostanete poštou na disku, si pak ve vysoké kvalitě promítat doma na stěnu.
Podpořit filmovou tvorbu by mělo i ocenění Český lev, o kterého by už od příštího ročníku mohli usilovat i dokumentaristé. V soutěži budou akademici posuzovat pouze netelevizní projekty.
Foto: 12opic.cz, Lucie Pařízková
