Vydala nakladatelství Titanic a Grada, Praha 2006, 240 stran
Divadlo v Mostě bylo pro pracovní kolektivy i školní výpravy otevřeno v roce 1987. Zvenčí bílý kámen a kouřové sklo, uvnitř pohovky v kůži a další socialistický design, na němž se nešetřilo. Ve své době jistě vymoženost, ale že by architektonický skvost? Kniha 20. století české architektury jmenuje mostecké divadlo jako jednu z nejlepších staveb 80. let. Stejně jako třeba nákupní středisko na sídlišti Lužiny nebo plavecký bazén v Liberci. V odborných kruzích se o architektonických kvalitách těchto staveb ví.
Nová kniha je ovšem ukazuje jako něco krásného a hodného zájmu také široké veřejnosti a staví je na úroveň „zasloužilých“ památek secese i moderny. Právě to je na celé knize asi nejodvážnější. Velká publikace přináší ale dost zajímavého také o ověřených stavbách. Každý rok 1901 až 2000 je tu zastoupen jednou budovou. Komentář je čtivý a vše zařazuje do souvislostí architektonických i historických.
