Beautiful Boy: klasické, a přeci trochu jiné drogové drama

Vycházející hollywoodská hvězda Timothée Chalamet (Dej mi své jméno) spojila síly se současnou hvězdou Stevem Carrellem a pod taktovkou belgického režiséra Felixe Van Groeningena (Přerušený kruh) natočila hutné, rodinné drama o ve filmech už poměrně tradičním problému - drogové závislosti. I když v jistých ohledech se Beautiful Boy nevymyká ničemu z toho, co jsme už několikrát viděli, herecké výkony ústředního dua jsou tím hlavním faktorem, který z příběhu dělá silný filmový zážitek.

Pravdivý příběh otce Davida (Carrell) a syna Nica (Chalamet), který oba ze svého úhlu pohledu sepsali ve svých románech, nabízí už hned od první scény přece jen trochu jiný náhled do světa drogově závislých. Osmnáctiletý Nic je velice talentovaným a úspěšným studentem, který má milujícího otce a v životě mu prakticky nic nechybí. Přesto podlehne těm nejtvrdším drogám - dá se na nekonečnou cestu boje se závislostí a svého otce uvrhne do depresivního, beznadějného stavu, kdy s tím nemůže nic udělat.

A právě už zde Beautiful Boy ukazuje přeci jen něco jiného. Jednak jde celou dobu čistě o vztah otce a syna a jejich vzájemné lásky, což film pomocí flashbacků několikrát ještě umocní, ale hlavně poukazuje na to, že drogová závislost se už dávno netýká jen lidí z okraje společnosti. Příběh o to víc dojme, když divák vidí z prostředí pohodové, vzdělané rodiny rozklad nadějného chlapce, který mohl dosáhnout "všeho, co kdy chtěl". Stačí ovšem jedno uklouznutí a pak se vše změní: starostlivý otec přestává svému milovanému šampionovi rozumět a nejhorší pro něj je, že mu není schopen nijak pomoct.

Ve vykreslování téhle linie ovšem postupem času tlačí Van Groeningen až moc na pilu. V průběhu dvou hodin se pořád jen čeká na další zničující dávku, další úder, další pád... To všechno navíc doprovází ne zrovna šťastně zvolená hudba při záběrech na zničeného, uplakaného otce. Je to natolik emoce ždímající podívaná, že kdyby obě hlavní postavy hráli méně nadaní herci, šlo by asi až o nesnesitelně citově násilné drama.

Prvotřídní herecké výkony

Avšak právě díky úžasným výkonům Chalameta a Carrella to funguje. Druhý jmenovaný jako by v posledních letech nehrál nikoho jiného než jen sklíčeného, ubrečeného "chudáka" (Bláznivá, zatracená láska, Malá Miss Sunshine, Hledám přítele pro konec světa), je ovšem bez debat, že v takových rolích ze sebe dokáže vytáhnout to nejlepší. Jeho emoce jsou evidentní jen z pouhého pohledu na obličej. Chalamet to měl náročnější, protože hraje komplikovaného teenagera, přesto i on potvrzuje svůj enormní talent a začíná naplňovat proroctví, že je "novým Leonardem DiCapriem".

Leckdo ještě může snímku vyčítat, že není dostatečně temný. Emocionálně je sice náročný, ale když sledujeme postavu Chalameta zápolící s metamfetaminem, přece jen čekáme, že se časem užívání drogy podepíše i na jeho vzhledu. Kdepak, Nic je po celou dobu pořád ten beautiful boy (krásný chlapec). Takřka absolutní čistota i přes vážnost činů tak docela vážně ubližuje autentičnosti snímku. Jestli to byl od režiséra, jenž se primárně zaměřil na jiné, výše zmíněné aspekty příběhu, záměr či nikoliv, toť otázka.

Snímek Beautiful Boy vstoupí do českých kin 3. ledna.