Činoherní klub, režie Ondřej Sokol
David Mamet (1947) staví na pevném americkém základě. Píše filmové scénáře (Pošťák zvoní dvakrát, Hannibal, Hoffa, Nedotknutelní...), bývá i proto srovnáván s Haroldem Pinterem, ale stejně jako on je především divadelním autorem. Americký bizon (American Buffalo) z roku 1975 je hra přesná jako hodiny a ostrá jako kudla. Stojí na aristotelovském půdorysu a přitom dlouho diváka baví, než ho ve druhé třetině strhne ke katastrofě. Jde o lidi na periferii, o ztracence a fantasty, s nimiž se život nemazlí a oni sami se s ním nemažou také. Děj se odehrává v jakémsi podezřelém kvelbu. Majitel vetešnictví, starý chlápek Don (Petr Nárožný,) sedí za stolem a sekýruje svého poskoka, poněkud natvrdlého mladíka Boba (Marek Taclík). Brzy se mu však omluví, nikoho než sebe ti dva stejně nemají. Žádní šampioni to věru nejsou, naopak zastupují druh člověka-outsidera, americky zdrsnělých variant Hrabalových lidí ze sběrných surovin.
Americkým Hanťou - jsme-li už u toho zdomácňování - může být postava Donova přítele a příležitostného společníka Teache v podání Michala Pavlaty: role spíše nesympatická, ale nesmírně energická, rtuťovitá až maniakální. Všichni jsou taženi představou „amerického bizona“, vzácného niklového pěticentu, za nějž by mohli získat balík peněz. Netřeba dodávat, že jde o metaforu amerického snu. Mametovu hru si režisér Ondřej Sokol našel a sám přeložil - po Sexuálních perverzích v Chicagu pro Činoherní klub už druhou. Šťastný výběr.
