Ennio Morricone: Crime and Dissonance
20.02.2006 00:00
2 CD, Ipecac/Day After, 2005.
Stále čilý sedmasedmdesátník, kterému vděčíme za atmosféru filmů Tenkrát na západě, V pravé poledne nebo Sicilský klan, nikdy nezískal Oscara.
Tomu se jen posupně ušklíbá: kolik je slavnějších, ctěnějších a bohatších filmových skladatelů než padre Morricone? Reprezentativní dvojalbum Zločin a disonance chce dokázat, že Morricone nasekal moře výrazné hudby i pro béčkové filmy, které dnes znají snad jen milovníci sedmdesátých let a některých italských modelek.
Bizarnost je asi prvním atributem, který nás u téhle hudby napadne: proplétají se tu psychedelické kytary, ženské vzdechy, šamanské bubny, odplivuje si divoká jazzová trubka, drnčí indické sitáry, šustí chřestýši a práskají biče. Přestože Morricone je akademicky školený progresivista, nikdy se neobával psát emotivně: i když někdy jsou to velmi svébytné emoce vrávorajícího poutníka, nad kterým se slétají supi, anebo ženy číhající na kohosi v budoáru v leopardím kostýmu s brokovnicí.
I po třiceti letech znějí miniatury čerstvě: nic nepřipomínaly tehdy ani teď. Morricona měli vždycky rádi jeho kolegové radikální umělci: viz Tarantina, který ho přizval k práci na snímku Kill Bill. Z téhož důvodu vydává tento rozsáhlý výbor zpěvák Mike Patton (Fantomas, dříve Faith No More) s komentářem newyorského skladatele Johna Zorna.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.