Když karneval gagů střídá dojetí

Ve světě showbyznysu, kde se jakékoli úspěšné dílo rychle rozmělňuje do různých médií a formátů, je to nečekaná výjimka: teprve po osmnácti letech se kreslená seriálová rodinka Simpsonových objevuje v celovečerním filmu.

Představovat ji nemá valného smyslu: ti, kdo se s ní dosud minuli na televizních obrazovkách (Česká televize všechny vzniklé série vysílá v premiérách i reprízách už nějakých dvanáct let), by do kina chodit neměli, protože tvůrci filmu zcela samozřejmě předpokládají znalost všech postav i celkového kontextu. Otázkou je – a zde lze parafrázovat sebeironická slova Homera Simpsona, která celý film otevírají – „proč chodit na něco, co můžu mít v televizi zadarmo?“ Správná odpověď zní: protože tady je něco navíc a nemělo by tím být míněno, že film je oproti seriálovým epizodám trojnásobně dlouhý. Bohužel nic navíc, než známe z televize, film nenabídne.

Pravda, mnohým to může stačit, možná, že i většině, protože autoři se zvláště v první polovině hodně snaží a gagy se střídají tak rychle, až člověka bolí od smíchu břicho. Tvůrci série Matt Groening a James L. Brooks i dalších devět scenáristů (přinejmenším jsou uvedeni v titulcích) a režisér David Silverman názorně ukazují, v čem jsou přednosti jedné z nejúspěšnějších televizních sérií všech dob. Břitkou zkratkou a parodizující nadsázkou si sarkasticky utahují z bezstarostně bezohledné lidské pohodlnosti, lenosti a sebestřednosti, typické nejen pro americký Zapadákov symbolizovaný městečkem Springfield. Používají k tomu hyperbolické metafory neboli scénky vypůjčené z konvenčních seriálů pro děti (které jsou plné rvaček, výbuchů a krkolomných zranění) a dotažené ad absurdum do takové míry, aby i méně chápavým divákům došlo, že se jim tvůrci občas poťouchle posmívají, jak lacino z nich vyloudili salvy smíchu. Ve filmu to dokumentuje scéna nehody s bouracím jeřábem: Homer zůstane viset na ohromné kovové kouli, která se setrvačností kýve tam a zpátky a nešťastníkem mlátí střídavě o dům a reklamní panel s vytrčenou obří vidličkou, přičemž ho vždycky natočí na tu „správnou“ stranu. Když tvůrci vyčerpají potenciál starobylého vtipu založeného na nezvladatelné lidské škodolibosti nad cizím neštěstím, okamžitě jeho princip divákovi připomenou: koule se pomalu dostává do klidové polohy, ovšem když se tak stane, proti všem přírodním zákonům i logice dosavadního děje se ještě jednou zhoupne a dá Homerovi posledního tvrdého hobla.

Druhým typickým rysem je hustá koncentrace vtipů, přičemž autoři kombinují ony přímočaré s vtipy kontextovými, odkazujícími tu k aktuálnímu společenskému či politickému dění v USA či ve světě, tu k symbolům, rekvizitám a postavám popkultury, k ostatním animovaným filmům a samozřejmě také k seriálu samotnému, konkrétně k charakteristickým vlastnostem všemožných komických postaviček, jejichž libůstky a poklesky zná i sváteční televizní divák, natož pak fanoušek. Právě tahle rovina Simpsonových přispívá k tomu, že se zatím neokoukali: podobně jako v dobrých postmoderních románech se totiž se znalostí kontextu umocňuje zážitek z díla. Laicky řečeno – čím lépe Simpsonovy (a americkou popkulturu, globální problémy a tak podobně) znáte, tím více se u nich bavíte.

Toto vše jsou ale prvky, které sice vydají na čtyři sta půlhodinových pokračování, pro devadesátiminutový film přesto nemusejí stačit – a zde ani nestačí. Potřebují být propojeny ústředním příběhem originálním přinejmenším stejně jako jednotlivé gagy. Ten zázrak se povedl filmovému South Parku, kde děj – a zejména jeho ústřední příběh – nevídaně gradoval. Simpsonovi ve filmu zde ovšem selhávají a nabídnou jen předvídatelnou pohádku o tom, jak se jeden omezený a poživačný buran, hulvát a špatný otec od rodiny napravil a zachránil své blízké, Springfield a nejvíce samozřejmě sám sebe. Groening a spol. se dokonce v druhé polovině sníží k dojemným scénám, které shazují jen ve stále řidších dílčích momentech (k tomu zejména slouží charakter Homera Simpsona, který je přerostlé rozmazlené dítě). Není to špatné, není to málo, ale jeden by od filmových Simpsonových čekal víc. Přinejmenším: když už učiní Arnolda Schwarzeneggera prezidentem USA (mimochodem je s ním spojena nejvtipnější lokalizace českého překladu: přirovnání pohledu tisíce očí krvelačné zmutované veverky k výrazům rakouských demonstrantů na českých hranicích), měl by v závěru odhodit sako a v roli akčního hrdiny rázně vstoupit do děje. Dost možná, že by to filmu výrazně prospělo.

Simpsonovi ve filmu, USA 2007, 85 minut. Režie: David Silverman. Scénář: Matt Groening, James L. Brooks a další. V českém znění: Vlastimil Zavřel, Jiří Lábus, Martin Dejdar, Helena Štáchová a další.