Být v pubertě není jednoduché v žádné době, žádné zemi a žádné kultuře. Vlastní citové zmatky, potřeba vymezit se vůči rodičům, hledání další cesty. Podobné strasti zažívá i hlavní hrdinka coming-of-age snímku Lady Bird, který ve čtvrtek vstoupil do našich kin.
Autorkou filmu je velmi zajímavá žena - Greta Gerwigová, nejvíc známá jako herečka z filmů Woodyho Allena (Do Říma s láskou), naposledy se loni objevila po boku Natalie Portmanové v životopisné Jackie. Jenže Gerwigová je víc než to. Píše scénáře, nyní také režíruje. A obojí jí jde velice dobře. Lady Bird napsala podle svých zážitků: tak jako hrdinka, i ona sama pochází z kalifornského Sacramenta. Děj filmu se odehrává v letech 2002 a 2003, přibližně v době, kdy Gerwigové bylo tolik co hrdince. A upřímná autorská výpověď je z malého a nezávislého filmu cítit a povyšuje ho mezi nejlepší.
Říkejte mi Lady Bird
Christine (Saoirse Ronanová) je obyčejně neobyčejná sedmnáctiletá dívka, která si v rámci vzdoru vůči světu nechává říkat Lady Bird. Žije v zásadě ve spokojeném domově s bratrem Miguelem a jeho přítelkyní, dobráckým otcem (Tracy Letts) a zásadovou matkou (Laurie Metcalfová), se kterou někdy není snadné vyjít. Studuje na katolické střední škole, kde kvůli ne právě oslnivému vzhledu patří spíš k outsiderkám, kamarádí se s další outsiderkou Julií (Beanie Feldsteinová). A co zažívá neobyčejného? Vlastně... nic moc.
Lady Bird je příběh o normálním dospívání a hledání vlastní cesty v životě. Ať už se to projevuje vzdorem vůči přísně formální (a také genderové oddělené) církevní škole, vztahem ke klukům, které nemusí dopadnout vždycky dobře, ať už se Christine začne scházet se slušňákem Dannym (Lucas Hedges), anebo bohémským pozérem Kylem (Timothée Chalamet), nekončícím střetům s matkou a její výchovou, podceňování ze strany okolí či touhou opustit provinční Západ a jít na některou z liberálních univerzit v New Yorku.
Zámořský hit
Samostatný režijní debut Grety Gerwigové (před deseti lety sice spolu se svým tehdejším přítelem Joem Swanbergem spolurežírovala poloamatérskou indie záležitost Noci a víkendy, ale daleko víc než film tento snímek připomíná - a v zásadě také je - sestřihem home videí mapujících jejich vztah) se v Americe stal senzací. Prestižní server Rotten Tomatoes, mapující všechny recenze, dokonce zaznamenal, že Lady Bird strhala dosavadní rekordy, když v souhrnném hodnocení všech kritiků získala neskutečných 100 procent! Možná proto na Lady Bird čekal okolní svět v napětí, o jaký zázrak se jedná, a proto nutně muselo dorazit zklamání (na webu ČSFD.cz má Lady Bird momentálně nezaslouženě pouhých 69 procent).
Zázrak filmu totiž spočívá v jeho obyčejnosti. Christinin pubertální vzdor není nijak dramatický a jiný, než jaký zažívá každý adolescent na celém světě. Její máma není netvor jako LaVona, matka Tonyi Hardingové, v souběžně startující komedii Já, Tonya, ale vlastně citlivý a pečující rodič. Duše dospívajícího je vždy křehká se zamotanými city - a právě to Gerwigová vystihla skvěle. Jako bonus nastínila další problémy, které ale vnímáme očima dospívající dívky, proto zůstávají jakoby v pozadí: neradostnou ekonomickou situaci rodiny, když jeden z rodičů přijde o práci, dril církevní školy, homosexualitu mezi irskými katolíky, falešná kamarádství...
Jako doopravdy
Jedním z mnoha trumfů Lady Bird spočívá v realistických postavách. Dokonce i kněz, který koučuje nastudování školního muzikálu jako fotbalový tým, se nemění v karikaturu. A kromě něj není o realističnosti pochyb. Hlavně Saoirse Ronanová jako ne zrovna kráska, ale sympatická dívka je dokonalá a o víkendu ji čeká zajímavý souboj o Oscara spolu s Margot Robbie (Já, Tonya), Frances McDormandovou (Tři billboardy kousek za Ebbingem) a Sally Hawkinsovou z del Torovy Tváře vody. Osobně bych irské Newyorčance přál, aby napotřetí nominaci proměnila. Ale o tom později.
Oscarovou nominací se může chlubit i představitelka Christininy matky Laurie Metcalfová, ale její situace je vedle Allison Janney beznadějná, byť hraje skvěle. Platí to i třeba o sestře stále slavnějšího Jonaha Hilla, jež mu je k její škodě velice podobná, Beanie Feldsteinové, nebo klucích v Christinině životě: Timothée Chalamet (mimochodem, mezi oscarovými kandidáty je letos také, i když ne za Lady Bird, ale za drama Dej mi své jméno) je jako pozér na přeshubu, jak moc je přesvědčivý, a tradičně skvělý je i Lucas Hedges, jenž předloni zazářil v Místě u moře.
Promyšleně krůček po krůčku
Gerwigová si za kamerou počínala bravurně a jistě, ještě lépe jí ale šlo psaní. Scénář nemá jediné hluché místo, promyšleně staví Christinin příběh a zdánlivě zkratkovitými střihy dává jasně najevo, co a jak se kde děje. Za to zaslouží hlubokou poklonu, protože i když je Sacramento, "ve kterém by chtěl žít každý, kromě Christiny tedy", hlavní město Kalifornie, jeho předměstí je tak trochu buranský zapadákov - a to film vystihl výborně.
Na závěr si dovolím osobní vzpomínku a s ní možná i důvod, proč Lady Bird hodnotím tak vysoko - vlastně ze všech oscarových kandidátů nejvýše. Jsem totiž stejně starý jako Gerwigová, v letech 2002 a 2003 mi bylo stejně jako jí a hrdince. Dobře si na tu dobu vzpomínám - třeba na zdánlivě nepodstatné detaily, jaké to bylo, když jsme od rodičů dostávali první mobily "pro případ nouze" a podobně. Navzdory tomu, že Lady Bird vypráví silně ženský a silně americký příběh, jeho autenticita zasáhne i muže a Evropany. Dosud nikdy, ani jako dítěti, se mi nestalo, že bych se zamiloval do filmové postavy. Lady Bird to změnila.
Hodnocení: 90 %
