Mrazivá pomsta: černá komedie, ve které je zabíjení rutinou

Norský režisér Hans Petter Moland natočil v roce 2014 komediální drama Boj sněžného pluhu s mafií, jen aby o pět let později zpracoval stejný příběh znovu, jen hollywoodsky orientovaný a pod jiným, ne už tak zajímavým názvem - Mrazivá pomsta. Na první dojem zbytečný remake, černohumorné drama se sympatickým obsazením ale plní přesně to, co si vytyčilo: baví.

Liam Neeson nedávno zaplnil novinové titulky svým kontroverzním vyjádřením o černoších, v Mrazivé pomstě však jako řidič sněžného pluhu Nels Coxman a čerstvě zvolený občan roku v městečku nedaleko Denveru takové věci vůbec neřeší. Naopak je ještě radikálnější.

Když se jeho syn nevinně zaplete do drogového byznysu a je u toho zavražděn, rozhodne se na vlastní pěst pátrat po vrahovi, až si nakonec vezme na mušku celý drogový kartel. Když začnou podezřele mizet lidé pracující pro tuto kriminální organizaci, začne její šéf Viking (Tom Bateman) místo rodinného kliďase Nelse podezřívat konkurenční indiánský kartel. Válka mezi gangy je tak na světě.

Bude se vraždit, a to ve velkém. Každé oběti je speciálně věnován náhrobek, přičemž se divák musí vždy pousmát, ať už kvůli způsobu smrti daného jedince, či jeho vtipné přezdívce. Moland se rozhodl natočit černou komedii, kde prakticky ze všech postav udělá "nesympatické blbečky", a tak vás jejich smrt bude bavit, než abyste k ním nějak citově tíhli.

Směšné postavy ladí s tónem filmu

Úvod filmu možná ještě naznačuje, že půjde spíše o vážné rodinné drama, kde se bude Nels společně se svou manželkou (Laura Dernová) vyrovnávat se smrtí jejich jediného syna. Jakmile ale narazí na prvního viníka, který má co do činění s jeho osobní ztrátou, vezme vše pevně do svých rukou a roztočí pořádný kolotoč plný násilí, střílení a vtipných replik, o které se zdaleka nestará on sám, ale především právě Viking.

Ten je vyšinutým šéfem kartelu, který nařizuje svému synovi přísnou dietu: stejné jídlo třikrát denně. Ač se chová hodně ostře a rozhodně je nebezpečný a nevyzpytatelný, stejně působí spíše jako nějaká karikatura drogového profesionála. To bylo zjevně cílem tvůrců, protože většina postav se chová podobně: jsou jednotvárné, povrchní a zrozené pro to, aby na plátně sehrály pár dialogů a poté nějakým způsobem, ať už přímo, nebo mimo obrazovku, zemřely.

Inspirace Fargem

Ne všichni jsou ale jen zabijáci. Kupříkladu syn Vikinga rád poslouchá klasickou hudbu a rozumí americkému fotbalu. Je výjimečně bystrý a chytrý podobně jako místní policistka (Emmy Rossumová), která společně se zimním prostředím hodně připomíná postavu z Farga od bratrů Coenů, jimiž se Moland bezesporu inspiroval. Jeho příběh je sice mnohem jednodušší, je to víceméně jen jedna velká cesta za pomstou, minimálně v humorném pojetí však nacházíme velkou podobnost.

Jinak ale ženám ve filmu příliš pšenka nekvete. Buď to jsou stereotypně vykreslovány jako "přísné domácí stíhačky" nebo se je z nevysvětlitelného důvodu rozhodne po úvodních minutách režisér zcela vystřihnout (Dernová) anebo s nimi prostě zástupci mužské většiny jednají v komunikaci opovrženíhodně.

Není to ale nic, co by mělo někoho vyloženě pohoršit, vše se totiž nese v onom specifickém komediálním duchu, přičemž veškeré vtipné momenty ještě více zvýrazňuje dokonalý výběr hudby. Je třeba se snížit na úroveň jednoduchých postav a jen se dívat na jejich komické jednání a závěrečnou konfrontaci. Seřazení jmen herců v závěrečných titulcích podle toho, jak dlouho ve filmu vydrželi, jen podtrhuje celkový komediální nádech.

Film si zkrátka dal za úkol diváka pobavit černým humorem, směšnými postavami s minimální psychologickou hloubkou a originálním způsobem ve zpracování umírání. Kdo tuhle oddechovou zábavu přijme, zklamán určitě nebude.