Nostalgie zastydlých puberťáků
02.02.2007 13:20
DVD, režie: Kevin Smith , USA
Po dvanácti letech od svého nízkorozpočtového černobílého debutu se na scénu opět vrací oblíbené postavy flákačů z New Jersey. Jejich stvořitel, režisér a scenárista Kevin Smith jim dal víc než dekádu na to, aby konečně dospěli.
Nerozlučná dvojice Randal (Jeff Anderson) a Dante (Brian O´Halloran) se ocitá na prahu Kristových let. Poté, co vinou Randalovy neopatrnosti vyhoří jejich koloniál Quick Stop, přijmou zaměstnání ve fast-foodu Mooby´s, kde dál utrácejí své nikam nesměřující životy. Rozvážnější a serióznější z dvojice Dante cítí potřebu změny a pod vlivem své panovačně afektované snoubenky (Smithova manželka Jennifer) se chystá k odjezdu na Floridu. Zabránit mu v tom může jen jeho celoživotní přítel Randal a náklonnost k šéfové podniku Becky.
Z naznačeného děje je patrné, že o scenáristické a dějové zvraty zde opravdu nepůjde. Smithův humor je ryze konverzační, postavený na dobře napsaných dialozích, které svou obhroublou nekorektností nejsou zřejmě určeny většinovém publiku. Podobně jako kazašský reportér Borat si nebere servítky a jeho monologickými promluvami oblíbených postav se mohou cítit uraženi příslušníci všech rasových, náboženských i sexuálních skupin obyvatelstva. Pod slupkou drsně nevybíravé mluvy se však skrývají břitké a neobyčejně vtipné postřehy ze života a dokonce existenciální moudra. I když zabaleny do nekonečných řečí o sexu, popkultuře a komiksech.
Vidíme dospělé muže z generace, která vyrostla na Star Wars. Odmítají z tohoto komiksově zjednodušeného světa vystoupit a neustále se baví jako malé děti. Vtipně ujeté debaty o významu a nadřazenosti hvězdné ságy nad jinou populární trilogií o hobitech patří k červené niti, jež se vine všemi režisérovými díly a dává fanouškům Smithových filmů pocit spiklenectví.
Svět svých loserů hledajících perspektivu Smith opět obsadil neherci, známými z předchozích filmů (Mladí muži za pultem, Flákači, Hledám Amy, Dogma, Jay a Mlčenlivej Bob vrací úder). Oproti dřívějším filmům se je snaží víc vést a ukázat proměnu charakterů.
Nejvíce je to patrné u Randala a huliče Jaye (Jason Mewes), který spolu s Mlčelivým Bobem (sám režisér Smith) tvoří jakési logo celé hexalogie filmů s touto dvojicí. Právě oni jsou dalším zdrojem dnes již zlidovělých kultovních hlášek a vnitřní provázanosti se staršími režisérovými počiny. Ty byly charakteristické statickými dialogy a jim odpovídající nehybnou kamerou. Tentokrát se režisér snaží i o větší vizuální rozmanitost, třeba tanečními výstupy nebo scénou na párty, kde je sodomizován osel. (Právě u ní ze sálu na festivalu v Cannes z filmu demonstrativně odešel známý kritik Joel Siegel.)
Šestatřicetiletý Smith ve svém snímku dokazuje, že jeho hrdinové dozrávají zároveň s ním a že za všemi těmi rádoby drsnými řečmi se schovává snaha o nalezení osobního štěstí a partnerského souladu. Ve své optimistické komedii o pozvolném dozrávání přeladil na trochu vážnější notu a stvořil v rámci žánru až dojemně nostalgický příběh o síle přátelství dvou doživotně nedospělých kamarádů. Za pár let jsem zvědavý na třetí pokračování.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.