Večer třaskající nápady

Kultura
21. 2. 2007 12:29
Na premiéře bylo nabito
Na premiéře bylo nabito

Svatopluk Sládeček v akci„Tyto ukázky neoficiální architektury jsou skutečné poklady našeho kulturního dědictví. Přesto často bez povšimnutí chátrají. Snažíme se je zachraňovat tím, že je pašujeme do svých projektů. Před klienty to ale musíme tajit, pokud totiž vyjdeme s pravdou ven, obvykle se to nesetká s pochopením,“ vykládá s vážnou tváří a silným moravským akcentem architekt Svatopluk Sládeček.

A sál se otřásá smíchy. Přednášku totiž provází projekce ukazující práci jeho ateliéru. Každému z projektů předchází série snímků polorozpadlých kůlen, chátrajících paneláků, omšelých sil či oprýskaných ohrad z vlnitého plechu.  Rozhodně žádná architektura. Vzorky jsou ale vybrány tak, aby byla jistá podobnost očividná. „Tady se nám podařilo do novostavby převést celou původní hmotu,“ ukazuje Sládeček obrázek rodinné vily, který vzápětí vystřídá snímek pobořené stodoly. „Tento klenot neoficiální architektury má klient přímo pod okny, na vlastním pozemku. Hned na začátku nás upozornil, že se mu zdá příšerný a chce ho strhnout. To by byla přeci nedozírná ztráta,“ komentuje to Sládeček a nabitý sál má v hrsti.

Nadsázka, sebeironie, vtip a hbitost. To byly hlavní zbraně řečníků, kteří vystoupili na pražské Pecha Kucha Night. Neotřelá akce se u nás 20. února konala poprvé, ve světě má však tradici a značný úspěch. Poskytuje prostor pro pravidelné setkávání architektů, designérů, výtvarníků a kreativních tvůrců z mnoha dalších oborů. Vtip je ve formálním rámci, který zajišťuje večeru švih a spád. Každý ze čtrnácti účastníku má na prezentaci vlastní práce necelých sedm minut. Během nich promítne dvacet obrázků a každý z nich může ve dvaceti vteřinách okomentovat. Pokud se výběr hostů povede, je z toho zábavná show třaskající nápady a vtipem. A v Praze se většina přednášejících zhostila své šance s bravurou.

Večer zahájili původně neplánovaní zahraniční hosté, mladí designéři z Japonska, kteří hned předvedli, jak se to dělat nemá. Dvacet sekund je krutý limit a vysvětlit na takovéto ploše, že vaše kolekce sportovních bund má sofistikovaná východiska, ušlechtilé záměry a nesmírné přesahy, jde opravdu těžko. Naštěstí vzápětí pódium ovládl architekt a zkušený speaker Jaroslav Wertuig z ateliéru A69. Přišel se šikovnou obezličkou, jak se neúprosnému biči času vysmeknout. Dvacítku obrázků použil jako podkres pro vyprávění příběhu o vzniku krásného domu na nepěkném sídlišti.

Interiér kostela podle studia QubusMaxim Velčovský a Jukub Bendrych pobavili historkou, jak coby studenti obcházeli ředitele českých porcelánek a s naivním entuziasmem je přesvědčovali, aby místo nudných talířů s cibulákem vyráběli něco invenčního – například porcelánové holiny. Nebo promítli interiér kostela zařízený podle jejich návrhu: slavnými plastovými židlemi Panton, do kterých čeští designéři vyřízli kříže.

Ekologický architekt Petr Suske ukázal své alternativní domy obalené slámou. „Vevnitř je hliněná konstrukce. Kdyby sláma náhodou shořela, jak nám všichni neustále předhazují, žádná škoda, dům se pěkně vypálí.“ Jeho ekologické fitness zase využívá obvykle neúčelně promarněné energie cvičenců. „Vidíte, tady ti lidi, co přijdou na spinning, nám roztáčejí generátor.“

To architekt a hudebník Ivan Palacký nepotřeboval mikrofon vůbec. Promítl totiž své projekty domů budoucnosti – přijímačů, které budou přes stěny propouštět zvuky zvenčí a zvukem bude taky možné regulovat jejich provoz.

3D grafitty Jana KalábaProducentce a dramaturgyni večera Janě Kostelecké se podařilo namixovat zajímavou sestavu umělců. Tvůrce graffiti a streatartu Jana Kalába, který se strhujícím nadšením líčil, jak trocha barevného pigmentu změní obyčejnou kaluž na chodníku v obraz, střídal mediálně známý všeuměl Aleš Najbrt se svými recesistickými performancemi a toho zase nadšenci, připravující invenční specializovaný web o architektuře.

Všechna vystoupení byla obsahově zajímavá, opět se však potvrdila stokrát omílaná pravda, že nápady znamenají pouze polovinu úspěchu a stejně důležité je umět je náležitě prodat. Nakonec, "pecha kucha" znamená japonsky zvuk vydávaný při komunikaci, který by se česky nejspíš přeložil jako "cvrkot".

Na premiéře bylo nabitoNejbližší Pecha Kucha Night se v kině Aero v Praze uskuteční 20. dubna. Pokud vás zajímá vizuální umění, chcete nahlédnout do ateliérů talentovaných a pro svou práci zapálených lidí a přímo s nimi diskutovat o jejich nápadech, neměli byste na ní chybět.

Foto: Hynek Plieštik a archiv účastníků

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ