Štítivost

Proč jsou vlastně ti naši komunisté tak hrozní, že o ně nelze opřít ani kolo, natož vládu? Za patnáct let, co je komunistická strana skutečně jenom stranou, a nikoli masovou mafií ovládající stát, z ní přece žádný velký strach nejde. To se jen tak říká, že představují hrozbu pro demokracii. Pro tuhle? Proč by si ji nechali brát? Vždyť jim vyhovuje. Většina vymožeností se jim přece líbí, osvojili si je, pochopili je lépe než leckterý demokrat, třeba já. Mě by třeba nikdy nenapadlo, že by svoboda byla horší bez hypermarketů nebo bez debilizující zábavy v televizích. Naopak, mám v tomto ohledu totalitární sklony, zato naši komunisté určitě obojí milují a možná i krev by za to prolili.

Věří někdo upřímně, že ti naši komunisté jsou marxisté, revolucionáři? Možná ten pomatený vševěd Ransdorf, ale to je přírodní rarita. Copak ten spokojený dechovkář Filip by toužil po nějaké revoluci? Možná tak někomu za rohem nechat rozbít hubu, to ano. Stylem těchto pláteníků je tesil, papuče a vánoční koncert Karla Gotta, čímž se nechci dotknout Gotta. Ano, je tu ten Grebeníček, ten vypadá zle, toho bych se na vojně opravdu bál. Ale jinak?

Český komunismus není strašlivý v tom násilném slova smyslu. Jeho hlavním rysem od roku 1970 je zbabělé fotrovství. Kdysi snad krvelačný patetický elán se tehdy přizpůsobil v malou podlou službu okupantům. Předpokladem byl konformismus, touhou plné břicho a radostí ubohá družba. Normalizace byla normální prašivá reakční diktatura, jež se uplatnila na mírném, nebojovném, a televizí zpohodlnělém lidu. V českém komunismu je koncentrován úmorný duch bodrého policejního pivařství, častuškovského sentimentu, chechtavé netolerance a pokleslého vkusu, v němž vede přímá linie od recitující Jiřiny Švorcové k vulgaritě Big Brotherů. Český komunismus je reakcionářský hybrid složený z nacionalismu a protizápadní nesnášenlivosti, opíjení se s ruskými důstojníky, uslzeného kultu Julka Fučíka a sexuální vazby na vousy Fidela Castra. Eh.

Ale to všechno přece není důvod, proč by strana, reprezentující nějakých patnáct procent občanů chodících k volbám, měla býti navždy prašivou, když navíc některé jevy (šovinismus, duchovní pustina) najdeme rozprostřeny po celém českém obzoru. Tak proč tedy? Myslím, že jediným silným důvodem je štítivost. To je emoce, která nemá příliš racionální základ, jen se v nás něco vzpírá, člověk si nemůže pomoci, žaludek mu brání. Není to přitom nic úžasného. Ale těžko se přemoci.