Veřejnoprávní televize pořádá dvoudenní promítání kvalitních dokumentů, které vznikly za jejího přispění. Bylo by co promítat ještě třetí den?
"Původní český dokument patří k základním kamenům programové strategie televize veřejné služby," píše odvážně ředitel Jiří Janeček v pozvánce na minipřehlídku nazvanou Český dokumenT, která se koná v úterý a ve středu v pražském kině Atlas.
"Pro 'nultý' ročník této akce pořádané Českou televizí byla vybrána díla oceněná v nedávné době, vyjma těch nejnovějších, která mají diváci ještě v čerstvé paměti," zní vysvětlení klíče k výběru filmů. V nabídce je tak Mináčův snímek Síla lidskosti - Nicholas Winton nebo třeba dokument Olgy Špátové o přípravě Dobře placené procházky v Národním divadle.
Nová kvalitní díla opravdu chybějí, v tom pozvánka nelže. Ovšem zmínka o "čerstvé paměti" může u leckoho vyvolat paniku a významně zvýšit prodej potravinových doplňků na posílení mentální kapacity. Jistě, nakonec se z paměti skutečně něco vynoří. Třeba solidní, byť možná až příliš rozvláčný portrét Gustáva Husáka, který ČT vysílala na druhém programu minulou středu. Také množství menších útvarů na hranici publicistiky a dokumentu, mnohdy užitečných (jindy ovšem zcela zbytečných) by tu bylo. Nesmírně záslužný a v každém pokračování pozoruhodný je třeba cyklus Neznámí hrdinové. Ale opravdu výrazný, svébytný, umělecky cenný dokument v dobrém vysílacím čase na obrazovce České televize? Kdy to bylo naposledy? Možná Štinglovo Ghettto jménem Baluty loni na podzim nebo Poustevna, das ist paradies letos v lednu. Jsou: ale je jich jako šafránu. Kvalitních a v plném slova smyslu bohatých dokumentů by měla Česká televize vytvářet mnohem víc. A nejen je skrblivě spolufinancovat, ale především je sama iniciovat a poté důstojně vysílat.
Dokumentární klub? Půlnoc
V celkem čerstvé paměti má leckdo Občana Havla, od toho ovšem dala Česká televize ruce pryč a ujala se jej, jak známo, Nova. Samozřejmě je tu také film René, jehož televizní uvedení Česká televize připravuje - zatím neřekla na kdy. (Dokument René vznikl v koprodukci společnosti Negativ, České televize a Heleny Třeštíkové za finanční podpory fondu pro rozvoj kinematografie. Leckdo by očekával, že takový projekt zaplatí televize veřejné služby, pro niž je původní český dokument základním kamenem, třeba rovnou celý, ale i menší příspěvek přiklepnutý s velkým zdržením jistě potěší.)
Ani při sebepoctivějším pátrání ve vzpomínkách člověk opravdu nemůže mít pocit, že by program České televize překypoval kvalitními dokumentaristickými díly. Obecně je známo, kolik práce dá, než se dokumentaristovi podaří České televizi svůj nápad vnutit a vyvzdorovat si alespoň jakés takés prostředky na jeho natočení. Proto musí třeba již zmiňovanou Olgu Špátovou těšit, s jakou vervou se upoutávka na minifestival chopila materiálu z jejího filmu.
Zahraniční dokumenty v slušných vysílacích časech Česká televize prakticky zredukovala na obrazově efektní rozpitvávání katastrof a válečných operací: i zde se samozřejmě někdy najdou cenné a působivé vhledy do historie, ovšem například nedávno skončení Letečtí stíhači v akci svým technicistním militarismem spíše děsili. Dosti podobně to bohužel vypadá i s nyní započatým americkým seriálem o letadlové lodi Enterprise. Skutečné dokumenty uvádí Česká televize v Dokumentárním klubu okolo půlnoci (onehdy třeba v 00.45 oceňovaný německo-mongolský dokument Příběh o uplakaném velbloudovi).
Chce-li vedení veřejnoprávní televize vzbudit dojem, že dělá, to, co má, totiž že podporuje především kvalitní tvorbu, na niž komerční kanály rezignují, pak k tomu rozhodně nestačí jeden "festival" dokumentů v úterý a ve středu malém pražském kině. Podstatný je program, a ten o dokumentech jako o základních kamenech ČT rozhodně nevypovídá. Daleko zřetelnějšími základními kameny programu současné České televize jsou celebrity, naddimenzované sportovní přenosy nebo třeba neuměle spatlané duchařské seriály. Proč tedy nevěnovat festival raději jim?
Foto: ČT
