Bourali konvence a oslavovali pohyb, techniku a rychlost. Takoví byli vyznavači směru, jehož manifest vyšel 20. února 1909 v listu Le Figaro a jenž byl pro distanc od všeho minulého a oslavu všeho nového zván futurismem. Přežil sice jen pár dekád a byl téměř výhradně italský, dokázal ale ovlivnit i další směry, mimo jiné surrealismus či dadaismus. Nejznámějším představitelem futurismu byl Umberto Boccioni, za futuristická se však dají považovat i některá díla Bohumila Kubišty, Otto Gutfreunda či Kazimira Maleviče.
"Pohrdat vším napodobováním, velebit všechny formy originality, byť by byly sebetroufalejší a sebeagresivnější, považovat umělecké kritiky za zbytečné a škodlivé a povstat proti tyranii slov harmonie a dobrý vkus," tak zněly některé z premis italských futuristů, jejichž otcem byl básník Filippo Tommaso Marinetti. Řada z nich ale také podporovala myšlenky fašismu, který podle nich mohl být prostředkem k ozdravění tehdy průmyslově zaostalé Itálie.
Futurismus definitivně zanikl s Marinettiho úmrtím v roce 1944. S výtvarnými díly, jež byla v pozdějších dobách a i dnes jsou označována jako futuristická, má italský směr z počátku minulého století společnou jen oslavu dynamiky technického světa a industriální společnosti.
