Krásu lidského těla, třeba na mužských aktech vězňů z valdické trestnice, objevuje na svých fotografiích Gabina Fárová. Její černobílé fotoobrazy zrcadlí spojení se vším, čím žije a co ji vizuálně oslovuje. Jednu z nejznámějších fotografek zajímá čistota linií a elegance tvarů, točila i klipy českých kapel. Padesátiny oslaví na apríla.
Fárová o sobě tvrdí, že je "velkoformátový reportér, který své fotografie řadí do větších celků, na nichž pracuje i několik let." Některé mají pro ni význam permanentního obrazového deníku.
Našla se v době po revoluci v roce 1989, její tehdejší cyklus Klášter ve Valdicích zachytil potetovaná těla v aktech a portrétech tamních vězňů: "Vzory tetování si vězni vymýšleli sami a já jsem pochopila, že se jedná o nejsilnější formu vyjádření jejich životních pocitů."
Hlubší pohled Fárové na její nejbližší okolí zachytil rozsáhlý soubor fotografických obrazů pod hravým názvem Gabinetky. Obsahoval i studie zapomenutých kulis, snímky květin, různých předmětů v bytě či konstrukce železničního mostu spatřené při procházkách s dětmi. Vše vzniklo kolem roku 1993, kdy se jí narodilo první dítě.
Části lidského těla promítnuté až do geometrické skládačky budí pocit ne nepodobný pohledu do dětského krasohledu v jiném souboru Fárové s názvem Kaleidoskop. Ve skutečně zkonstruovaném přístroji nechala odrážet deset nejkrásnějších žen, které objevila: "Kaleidoskop je poctou těm ženám. Jsou tam a nejsou, jejich těla vytvářejí nové ornamenty."
Těla jako tvárný materiál
Tajuplná a chladná krása ženských aktů Fárové odráží skutečnost, že sice dívky portrétuje, nenabízí však pohled do jejich duší. Jejich tělo používá jako tvárný materiál, který se s trochou fantazie může proměnit v cosi jinak pozoruhodného. Tvář bývá strnulá nebo odvrácená, rozhodně nezúčastněná.
Zatím posledním jejím souborem jsou Manévry, kombinující ženské tělo, vodní hladinu a hliněné vojáčky. Méně známá je její portrétní tvorba nebo intimně laděné snímky z břehů jezera u Sadské.
Nositelka příjmení slavného z matčiny i z otcovy strany se narodila 1. dubna 1963 výtvarníkovi Liborovi Fárovi a historičce umění Anně Fárové. Vyrůstala obklopena slavnými umělci: "Dagmar Hochová mi ukázala, jak pomocí tří misek s roztoky vykouzlit krásné obrázky".
Dokud má žena co ukazovat...
První foťák dostala v jedenácti letech a pak trávila čas ve fotoateliérech kamarádů, živila se focením svateb, pohřbů a promocí, stála modelem pro akty Jana Saudka nebo Tona Stana.
"Mám za to, že dokud mají ženský co ukazovat, tak proč to neukázat," říká Gabina, která si neváhala oholit hlavu nebo odhodit šaty, když pracovala jako produkční legendárního fotografa Helmuta Newtona.
Po ukončení studia užité fotografie na Střední průmyslové škole grafické v Praze byla v letech 1982-1985 fotografkou v družstvu Fotografia.
V letech 1986-1990 studovala FAMU, kterou před dokončením opustila, aby se mohla plně věnovat činnosti v agentuře Radost, kterou založila se svými spolužáky: "FAMU sídlí vedle Národní třídy a spolužáci fotografovali zákrok policie proti studentské demonstraci. Ještě té noci jsme vytvořili manufakturu na výrobu snímků z demonstrace. Ty jsme pak šířili po republice. Z tohoto neformálního kroužku vznikla první nezávislá tisková agentura Radost. Při ní začal vycházet výtvarný časopis Post, později jsme vytvořili i knižní vydavatelství."
Od roku 1996 je členkou volného sdružení fotografů NOX, které dále tvoří Tono Stano, Vasil Stanko, Rudo Prekop, Kamil Varga, Peter Župník a Ivan Pinkava. Též režírovala videoklipy pro Dušana Vozáryho a skupiny Garáž či Půlnoc.
