Domácí sochy. <span>Nůžky v zásuvce a stará ponožka</span>

Kultura
16. 7. 2010 08:30
bez popisku 266927
bez popisku 266927

Kartáčky jak je neznáme.V poslední době se objevuje čím dál tím víc skvělých sochařů. Před časem mě nabudila prezentace Gabrielových studentů a absolventů z FaVU v DOXu, teď mi ještě větší radost udělala výstava Domácí sochy Aleše Nováka v Galerii Jelení.

Její kurátor Dominik Lang napsal, že Aleš Novák nevystavuje tak často, jak si zaslouží. Pod to se můžu jenom podepsat a k tomu dodat, že je to škoda. Výstava Domácí sochy to aspoň potvrzuje. Zdánlivě prosté objekty a instalace, které přivedou k úsměvu stejně jako zamyšlení, jsou především katalyzátorem estetické i psychické citlivosti a dokážou to, co se u umění cení možná nejvíc - ovlivnit každodenní chování a tím i kvalitu života.

Ztělesněný sen.Přestože se dají vnímat jen jako soubor osobních vtípků, není to ani zdaleka tak jednoduché. Aleš Novák vychází především z důkladné znalosti a dispozic prostoru, který anektuje. Dalším klíčovým vstupem jsou pro něj vlastnosti materiálů a předmětů, které používá. Poslední zásadní složkou jeho práce je kreativní nakládání s obojím tak, že někdy vychází z ustálených stereotypů, které kumuluje, jindy využívá běžných situací, kterým dává estetický akcent, nebo přijde na řadu lehkonohá hravost postavená na principu "setkání deštníku a šicího stroje na pitevním stole". Výsledkem je zábavná podivnost a překvapivá kombinace, které automaticky bystří pozornost diváků a navíc dokážou spolehlivě přesměrovat výhybku stereotypního uvažování.

Věc, o které se jen mluví.Novákovy sochy v různých osobních modifikacích většinou všichni známe z doslechu nebo vlastního života. Umyvadlová pyramida z opotřebovaných mýdel, tyrkysový kydanec zubní pasty na zdi, otevřené nůžky v zásuvce, ztvrdlá ponožka stojící v rohu místnosti, žvýkačkami korunovaný okraj hrnku, drobná vitráž z ocucaných bonbonů nalepených na okno, to jsou jen některé ze čtyřiadvaceti nenápadných domácích soch a instalací, které je možné vidět v galerii i jejím okolí.

Občas v sobě mají něco spratkovského, jindy jsou ztělesněním znuděné chvíle, drobné nepříjemnosti, která dokáže otrávit den, nebo škodolibého naschválu. Záleží na úhlu pohledu. V koncentraci, kterou Aleš Novák nabízí, jde ale především o svěží pohled na všednodenní svět, který nikterak nezlehčuje míru a intenzitu sochařství jeho prací.

Radost hned po ránu.Spojuje je jak domácí civilní charakter, který zde odpovídá charakteru galerie, tak jemný posun a také to, že většina z nich jednoduše řečeno drží sama - ať už na základě "vybalancování", nebo využití svých vlastností. Člověk musí exponáty hledat, protože jsou snadno k přehlédnutí. Právě tahle "nastavenost pohledu" je to, co na člověka na Novákově výstavě zapůsobí asi nejvíc. Při vědomí v podstatě nekonečného počtu přirozených zátiší a situací, které čekají ve světě za dveřmi galerie, je to ideální. Někdy se stačí dívat, někdy si pointu představit, jindy nelze než vztáhnout ruku. Nových variant je nepřeberné množství, a komu by bylo smutno, může si aspoň něco zopakovat. Nůžek a zásuvek je naštěstí všude kolem plno.

Foto: Aleš Novák

Další čtení

Vyšehradský most je podle UNESCO významnou památkou

O Vyšehradském mostu se rozhodne do voleb. UNESCO chce opravu, ne bourání

Kultura
Aktualizováno: 14. 7. 2025 16:29

Sting a Iggy Pop míří na Colours of Ostrava, festival začne ve středu

Kultura
14. 7. 2025
Sedmý den 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, 10. července, 2025. Delegace tvůrců představila ve Velkém sále hotelu Thermal česko-slovenský dokumentární film Raději zešílet v divočině. Protagonista František Klišík.

Zemřel František Klišík, hrdina vítězného filmu festivalu v Karlových Varech

Kultura
13. 7. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ