Dvě výstavy <span>temné jako noc</span>

Kultura
28. 5. 2010 08:30
bez popisku 255340
bez popisku 255340

Co je vidět V průhledu?Také tento týden jsou tu dvě malířské výstavy, které stojí za pozornost. Obě jsou temné - každá jinak. Jejich autory jsou Petr Malina a Josef Bolf.

Petr Malina: Dark Show

Galerie České pojišťovny, Praha, do 27. června

Civilistní malíř Petr Malina při studiích na pražské AVU zkombinoval ateliér Jiřího Sopka s vizuální komunikací Jiřího Davida a výsledek jeho cesty se zdá být zřetelný i po letech. Malířský výraz jasně navazuje na prvního z učitelů a mentálně se jeho obrazy, zvlášť v poslední době, blíží zájmům druhého. Dark Show volně vychází z Malinova projektu Beuys se dívá, kdy na svých strnulých neexpresionistických malbách zachycoval vztah mezi divákem a konkrétními díly současného světového umění, která vizuálně potkává v galeriích. Teď autor ustoupil ještě o krok dál do stínu a až trochu voyeurským způsobem se věnuje jen samotným návštěvníkům galerií. Životností ale jeho obrazy příliš neoplývají. Většinou zachycují lidi, kteří vypadají, jako by si jen na chvíli odskočili cestou do hrobu. Už proto Malinova plátna stojí za zamyšlení. Na jednu stranu staví diváka do nové situace, protože se dívá de facto "sám na sebe", na druhou nejde o nic než prázdnou intelektuální hru, která jen potvrzuje beznadějnou zacyklenost úzkého ghetta výtvarného provozu.

Plot jako znamení doby.Josef Bolf: Osobní dispozice

Hunt Kastner Artworks, Praha, do 7. července

Každá výstava Josefa Bolfa se zdá být svátkem, co na tom, že jsou to většinou Dušičky. Výjimkou není ani ta zatím poslední. A jaké jsou tedy Bolfovy Osobní dispozice? Nové i staré zároveň, podobně jako fotografie z rodinného archivu, které ho k novým malbám inspirovaly. I dnes stále zachycují to, co bylo, jako by se to odehrávalo právě teď. Atmosféra je ale plná vědomí smrtelnosti a počínajícího plesnivého rozkladu, tak jak jej přináší postapokalyptika každého všedního dne. To ještě podporuje "vydřená" vrstvená malba, která stále "poplakává" stékajícími pramínky inkoustu i netečnost postav, uzavřených před potemnělým světem do sebe. Bolf má vytříbený smysl pro drama, jeho výprava pro představení ústeckého Činoherního studia Dům Bernardy Alby, to dokládá víc než jasně, a ani tady se ho nevzdává. Instalace mění obvyklou dispozici galerie tak, že se člověk zpočátku octne před jediným zřetelně nezřetelným obrazem s ležícím zkrvaveným tělem a zároveň k němu doléhají ne zcela identifikovatelné zvuky, z nichž se po pár krocích vyklube záznam z kazeťáku Grundig stejně archaického jako staré fotografie. Bolfovy obrazové příběhy jsou většinou mlčenlivé, o to víc představ vzbuzují.

Foto: GČP a HKA

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ