U příležitosti 100. výročí narození malíře Zdeňka Sýkory (1920 až 2011) je od úterý přístupná výstava jeho děl v Galerii Zdeněk Sklenář. Výstavu připravila jako kurátorka umělcova manželka Lenka Sýkorová v instalaci Josefa Pleskota. Kromě Sýkorových děl jsou na ní bibliofilie s jeho ilustracemi a filmové dokumenty mapující umělcův život a dílo. Výstava v Schönkirchovském paláci v Mikulandské ulici potrvá do 21. března.
Sýkorová zvolila jako ústřední motiv obraz Linie č. 220, monumentální akryl na plátně o rozměrech dva krát dva metry. Právě v obraze s výraznými barvami, bohatostí vzájemného proplétání linií a jeho monumentalitou se koncentruje působení náhodnosti, charakteristické pro celé období linií. Obraz je od svého vzniku v roce 2003 součástí Sýkorova lounského ateliéru a na výstavy se zapůjčuje jen výjimečně.
"Mojí ambicí je výstavou připomenout Zdeňka Sýkoru jako umělce, člověka a mého partnera, tedy nejen prostřednictvím jeho děl, ale také prostřednictvím jeho textů, jeho hlasu nebo filmových záběrů, abychom nezapomněli, jaký ve skutečnosti byl," uvedla Lenka Sýkorová. V Pleskotově pojetí se prostory galerie částečně proměnily v umělcův lounský ateliér - architekt do instalace použil i Sýkorovo oblíbené závodní kolo nebo křesla, na kterých sedával.
K nedožitému jubileu vychází i kniha Zdeněk Sýkora - Moje příroda, která mapuje vývoj umělcovy tvorby od roku 1942 do roku 2009 a která odkazuje ke stejnojmenné výstavě z loňského roku. Mnoho archivních fotografií je v ní reprodukováno poprvé, například rozmalované obrazy ze začátku 60. let nebo fotoreportáž zachycující vznik topologických struktur z konce 60. let. V publikaci jsou i Sýkorovy fotografie z roku 1942, kdy svou uměleckou dráhu zahajoval jako fotograf. Méně známé jsou fotografie Sýkory jako malíře v plenéru.
Jako krajinář Sýkora začínal, ale přes období kubistické a surrealistické přešel ke geometrické abstrakci. Vytvořil si vlastní metodu řízené náhody - jeho barevné linie vznikaly tak, že počítač vygeneruje číselnou řadu, která určuje směr, šířku i barvu malovaných linií.
Svou metodu uplatnil vedle klasických nástěnných obrazů v monumentálních realizacích v architektuře. Jeho dílo je součástí mnoha veřejných i soukromých sbírek v tuzemsku i zahraničí. Jako jeden z mála českých umělců je zastoupen ve stálé expozici pařížského Centre Pompidou - visí v ní obraz Linie č. 24 - Poslední soud.
