V karlovarské Galerii umění byla zahájena výstava prací Mikuláše a Emily Medkových - dvou výrazných osobností moderního českého umění, které tvořily nejen tvůrčí, ale i partnerskou dvojici.
Výstavu s názvem Souvislosti, která představuje na šedesát obrazů a fotografií, začal připravovat rodinný přítel Antonín Hartmann a po jeho smrti ji dokončily dcera Medkových Eva Kosáková spolu s Evou Neumannovou. Premiéru měla v galerii v Litoměřicích a pozměněnou reprízu v Oblastní galerii v Jihlavě. Doprovází ji katalog obsahující odborné texty i bohatou obrazovou a textovou dokumentaci. Výstavní soubor přitom nepředstavuje retrospektivu nebo výběr nejlepších děl, odkrývá však nesmírně zajímavý tvůrčí dialog obou autorů: v tom tkví jeho neobvyklost.
Mikulášovi a Emile Medkovým se dařilo naplňovat obecný zákon charakterizující skutečné tvůrčí dvojice - totiž aby žádná z obou individualit nepodlehla druhé a aby se vzájemně inspirovaly. Společná výtvarná aktivita doprovázela Medkovy po celý život a u Emily pokračovala i po Mikulášově smrti. Ona sama ji označila jako „nepřetržitý dlouhodobý dialog a vzájemné ovlivňování a formování".
Emila Medková 1928-1985) patřila mezi nejvýznamnější české fotografy druhé poloviny dvacátého století. Studovala Odbornou školu fotografickou v Praze. Její volná tvorba byla spjata se surrealismem: v raném období s okruhem mladých autorů kolem Karla Teigeho, v závěrečném období s činností Surrealistické skupiny. V letech 1947-1951 vytvářela se svým manželem soubory inscenovaných fotografií, od počátku padesátých let se pak zabývala několika volně se prolínajícími tematickými cykly (například Záznamy, Zavřeno). Na přelomu padesátých a šedesátých let se stala čelní představitelkou informelní fotografie. Náměty nacházela především v Praze, nafotila však i obsáhlé soubory v Paříži a v Itálii.
-47d11df290460_300x309.jpg "Emila Medková: Vajíčko (Snídaně)")
Mikuláš Medek (1926-1974), vnuk Antonína Slavíčka, syn generála Rudolfa Medka a bratr Ivana Medka, absolvoval Střední grafickou školu v Praze. AVU ani VŠUP nedokončil, protože byl po převratu jako syn legionáře a generála z dalších studií vyloučen. Krátce pracoval jako pomocný dělník, pak se příležitostně živil drobnou grafikou nebo restaurováním. Až díky uvolnění politické atmosféry v šedesátých letech byl přijat do Svazu výtvarných umělců a mohla se uskutečnit jeho první výstava (1963); koncem šedesátých let pak vystavoval u nás i v zahraničí. V době nastupující normalizace ho už sužovala nemoc, na jejíž komplikace ve svých nedožitých 48 letech zemřel.
Medkovo dílo se zpočátku opíralo o tradici surrealismu - koncem 40. let tak vznikla řada obrazů magického realismu s biomorfními prvky. Na přelomu 50. a 60. let dospěl přes téma lidské postavy v existenciálním prostoru k abstraktní malbě. Po roce 1960 mohl realizovat některé veřejné zakázky, např. oltářní obraz kostela v Jedovnicích (1963) a křížovou cestu pro kostel v Senetářově (1971), dále pak kompozice pro interiéry kanceláří ČSA v Damašku, Košicích, Paříži, Praze-Ruzyni a New Yorku.
Výstava v Galerii umění v Karlových Varech je přístupná až do 27. dubna.
Foto: Galerie umění Karlovy Vary
