Památkou není socha z vily, ale její kopie

Socha Torzo kráčející ženy pocházející z původního vybavení slavné brněnské vily Tugendhat mohla být v pondělí v Londýně dražena i díky tomu, že nebyla v České republice prohlášena kulturní památkou. Poté, co ji získali před několika měsíci potomci původních majitelů, mohla být vyvezena ze země a nabídnuta v aukci. Plastika nebyla prohlášena kulturní památkou proto, že v době, kdy byla stanovena památková ochrana vily, nebyla její součástí.

Socha německého sochaře Wilhelma Lehmbrucka, jež byla jediným uměleckým dílem zdobícím funkcionalistickou vilu Ludwiga Miesse van der Rohe, byla v době, kdy se vila prohlásila za kulturní památku, v depozitáři Moravské galerie v Brně. "Později, když se vila prohlašovala za národní kulturní památku, byla v domě kopie sochy. I v době, kdy byla vila zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, byla ve vile kopie," řekl vrchní ředitel sekce kulturního dědictví ministerstva kultury Zdeněk Novák. Vila tedy byla na seznam národních kulturních památek i na seznam UNESCO zapsána s kopií torza, jehož originál v pondělí získal soukromý sběratel za milion liber, tedy zhruba za 42 milionu korun.

Protože byla za součást památky prohlášena kopie určitého díla, nepovažovalo ministerstvo již za nutné prohlašovat památkou originál. Dílo je tak mezi památkami zastoupeno v substituci, není to v památkové péči ojedinělá věc, vysvětlil Novák. Dílo má totiž podle něj velký význam právě jako součást sbírky, v tomto případě uměleckého díla, jež je architektonickým celkem.

Tento stav také umožňuje vyhovět zákonu o nápravě některých majetkových křivd způsobených holokaustem a sochu vydat potomkům manželů Tugendhatových, uvedl Novák. Socha byla společně s celou vilou zkonfiskována nacisty. Po druhé světové válce připadla státu, později městu Brno. Až do minulého roku byla v depozitáři, několikrát ji muzeum půjčilo na specializovanou výstavu.

To, že se dílo vydané koncem roku objevilo nyní v aukci, překvapilo ministerstvo kultury i ředitele Moravské galerie v Brně Marka Pokorného. Potomci původních majitelů totiž dříve říkali, že k plastice mají velkou citovou vazbu. Nyní se obrátili na galerii se žádostí o vývoz. Galerie žádost postoupila ministerstvu, které uvedlo, že dílo nemá na území České republiky památkovou ochranu, a lze ho proto legálně vyvézt do zahraničí.

Pokorný vyzval ministerstvo, aby se dražby zúčastnilo a pokusilo se sochu získat pro český stát. Dražby se zúčastnili i zástupci pařížského Musée d'Orsay; i pro ně však konečná cena překročila finanční limit, který měli k dispozici. Před aukcí odborníci odhadovali, že by se plastika mohla vydražit za třetinu sumy, kterou nakonec nový majitel zaplatil. K velkému zájmu o ní mohlo přispět i to, že Lehmbruck zemřel velmi mladý a zanechal po sobě jen málo děl. Sádrovou sochu pro interiér vily vybral sám její architekt a byla dominantou největšího vnitřního prostoru. Podle Pokorného i brněnských památkářů patří k vile nedílně a jejím prodejem do zahraniční sbírky památka přišla o svou důležitou součást.

Potomci Tugendhatových vlastní ještě některé další předměty z původního zařízení vily, které se jim podařilo odvézt při útěku ze země před nacisty či později získat. Další čtyři kusy originálního nábytku, vydané v rámci zmírnění křivd holokaustu, dosud leží v depozitáři galerie v Brně.

Potomci původních majitelů vily nyní žádají i o vydání samotné vily, jejíž nutnou rekonstrukci český stát není přes četné proklamace několik let schopen zajistit. O vrácení vily žádají Tugendhatovi také na základě zákona o zmírnění křivd holokaustu. Podle právního názoru města není však vydání tímto způsobem možné, norma totiž nehovoří o nemovitostech, pouze o uměleckých dílech. Odborníci ale říkají, že vila je uměleckým dílem. Zastupitelé se na svém posledním zasedání shodli, že je třeba najít jinou cestu, jak vilu převést dědicům. Z plánovaného přepisu na stát a z následné restituce sešlo, proto se nyní uvažuje o převodu přes Moravskou galerii.

Autor: ČTK

Foto: Karel Šanda