Slovanská epopej znovu budí emoce. Monumentální cyklus pláten se vydává na cestu do Asie, která mu podle restaurátorských kapacit může ublížit. Spory vyvolává i další osud slavného díla po jeho návratu.
Když Alfons Mucha maloval Slovanskou epopej, přál si, aby vzbudila velký zájem. Povedlo se. Dvacet rozměrných pláten (až šest krát osm metrů) s výjevy ze slovanské historie nemá ve světě obdoby. Rozruch, který však dílo vyvolává nyní, by Muchovi příjemný nebyl.
Právě v těchto dnech chystají restaurátoři převoz pláten do Japonska. Celá Slovanská epopej do zahraničí ještě nikdy nevycestovala (vždy jen její části) a podle řady odborníků jde o zbytečný hazard. "Vzhledem k použitým materiálům (například vaječná tempera, klih) je jasné, že se na malbách vyskytují plísně, jež se mohou v jiných klimatických podmínkách snadno rozbujet, čímž se barva začne olupovat," varuje členka prezidia Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR Zuzana Poláková.
Cestou do Japonska přitom asijské putování Slovanské epopeje podle informací TÝDNE možná neskončí: ministerstvo kultury se totiž přes prosincové prohlášení nevzdalo plánů na její další vývoz do Číny.
Ministerstvo se rozhodlo epopej půjčit do Tokia v rámci Roku české kultury, který v Japonsku probíhá k šedesátiletému výročí navázání vzájemných diplomatických vztahů. V Tokiu bude Epopej vystavena od března do června. Rovnou odtamtud měla být původně zhruba na tři roky převezena do Číny, kvůli obavám odborníků od toho ale ministerstvo v prosinci oficiálně odstoupilo s tím, že partner zatím není schopen poskytnout dostatečné záruky.
"Slovanská epopej se po ukončení výstavy bude vracet do ČR, kde bude uložena po dobu dalších čtyř měsíců. Teprve poté by, v případě kladného rozhodnutí ministerstva kultury o povolení vývozu, odcestovala do Číny," sdělila TÝDNU mluvčí resortu Simona Cigánková. Podle českých restaurátorských špiček však podobné putování slavnému cyklu nesvědčí.
Poničený Komenský
Znalecký posudek, který si nechalo vypracovat ministerstvo, je podle restaurátorky Polákové i dalších odborníků postaven na vodě, dílo rozhodně není v tak skvělé kondici, jak se v něm tvrdí. Pokud by byly provedeny všechny potřebné diagnostické metody (snímání za UV světla či stěry zkoumající výskyt plísní), nemohl by být podle restaurátorky vývoz povolen. Hrozbu olupování barvy při změnách klimatických podmínek zvyšuje navíjení pláten na role, na kterých cestují.
Názor Polákové zastává i vedoucí restaurátorského ateliéru AVU Karel Stretti, podle něhož nikomu z odborníků nebylo umožněno dílo řádně prozkoumat: "Epopej nebyla nikdy řádně diagnostikována, nikdo nás k tomu nepustil." Čtyři z pláten jsou přitom podle Polákové velmi poškozena: "Bezpečně víme, že nejvíce jsou v celých plochách poničeny malby Jan Ámos Komenský (1918), Hájení Szigetu proti Turkům (1914), Petr Chelčický (1918) a Slované v pravlasti (1912). Tyto obrazy v minulosti nebyly restaurátory doporučovány k výstavám v zahraničí."
Plátna o 640 metrech čtverečních
Alfons Mucha (1860-1939) věnoval Epopej Praze s přáním, aby zde byla trvale vystavena, neboť už při převozu do New Yorku ve dvacátých letech se poničila. Krátce před jeho smrtí proto Rada hlavního města Prahy vydala rozhodnutí, že "obrazy Slovanské epopeje nebudou nikomu na výstavy zapůjčovány, ježto vzhledem ke své technice a obrovským rozměrům velmi za transportu trpí". O to se mimo jiné opírá malířův vnuk John Mucha, který se o dílo soudí a minulý týden se jeho vývozu snažil zabránit. Soudní jednání má pokračovat v březnu, kdy už Epopej má být v Japonsku. První plátna mají Prahu opustit 11. února, následovat budou další dva lety, 15. a 17. února.
Posudek, podle kterého se ministerstvo řídilo při rozhodování o transportu, veřejnosti k dispozici není. Ministr Daniel Herman na jednání sněmovny řekl: "Dne 22. listopadu prohlédl ve výstavních prostorách Veletržního paláce cyklus obrazů Slovanská epopej... se zaměřením k posouzení technického stavu díla pan Michal Tomek, akademický malíř a restaurátor. Konstatoval, že obrazy se nacházejí vzhledem ke svému stáří a historii ve velmi dobrém technickém stavu. Je to dáno zejména tím, že autor kromě toho, že disponoval vynikajícími výtvarnými schopnostmi, zvolil také pro daný účel velmi vhodnou malířskou techniku." Poláková a další ale oponují, že za jediný den není možné obrazy o celkové ploše 640 metrů čtverečních odborně prohlédnout. Ministr však pochyby nemá.
"Nemám důvod se obávat, že by veškeré bezpečnostní a ochranné předpisy, které je třeba k ochraně díla k zapůjčení do Japonska vydat, dodržet, respektovat, nebyly dodržovány. Nebojím se, že by vznikl nějaký problém," řekl. Ministerské rozhodnutí se ještě na poslední chvíli snaží zvrátit petice (k polovině ledna ji podepsalo okolo devíti tisíc lidí) organizovaná Asociací pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR, s níž souhlasí také Český národní komitét ICOMOS (International Council on Monuments and Sites) i různí zástupci akademické obce.
Nechtěné dítě
Stojí riziko poškození obrazů za podobnou propagaci české kultury ve světě? Z finančního hlediska na tom stát zásadně nevydělá. Částku, na kterou je dílo při převozu pojištěno, odmítla Galerie hlavního města Prahy sdělit s odvoláním na bezpečnostní důvody. Podle dokumentů, které má TÝDEN k dispozici, byla Slovanská epopej na výstavě ve Veletržním paláci od roku 2012 do loňska pojištěna jen na 400 tisíc korun. Do Japonska ji nyní galerie půjčuje za sto tisíc eur (zhruba 2,7 milionu korun). Podobnou částku měla zaplatit i Čína, kde měla být plátna vystavena ve třech galeriích po sobě. Podle kritiků jde vzhledem k hodnotě díla i možnému riziku o směšné částky: "Suma, za kterou cyklus zapůjčují, by stačila maximálně na restaurování jediného plátna," říká Poláková.
Kritici vývozu vidí za zahraničním turné Slovanské epopeje i to, že v Praze není vhodný prostor pro její vystavení. "Chovají se ke kulturní památce jako k nechtěnému dítěti. Na asijské turné je Muchův cyklus vyslán zejména proto, že Veletržní palác čeká velká rekonstrukce," míní Poláková. Co bude s dvaceti plátny po jejich návratu do Prahy, zatím není rozhodnuto. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) ze všech diskutovaných možností doporučuje vystavení v místě někdejšího nádraží na Těšnově: "Slovanská epopej by podle nás měla stát v nově postaveném pavilonu. Muchův cyklus vyžaduje velmi specifické výstavní podmínky - a zároveň by výstavba pavilonu byla příležitostí pro vznik nové, progresivní architektury, což se může stát i impulsem pro rozvoj města jako takového. Z naší analýzy vyplývá, že nejvhodnější lokalitou pro umístění pavilonu je Těšnov," řekl TÝDNU mluvčí IPR Marek Vácha.
Ve hře je ale i výstavba nového pavilonu na Výstavišti Holešovice s rozpočtem 83 milionů korun, kde je nyní už i "pozapomenuté" Maroldovo panorama Bitvy u Lipan, nebo Vítkov.
Kolem Slovanské epopeje se angažuje i sběratel Richard Fuxa (vlastní Lendlovu sbírku Alfonse Muchy), který navrhuje rekonstrukci prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Podpoří ale prý i jakýkoli jiný projekt na stálé umístění díla do vlastních výstavních prostor, které bylo Muchovou podmínkou při jeho darování Praze. Proti kritizovanému vývozu Epopeje do Japonska Fuxa není: "Vystavení Slovanské epopeje na tak špičkové úrovni, jakou galerie v Tokiu nabízí, vnímám jako velmi přínosné, a to s ohledem na fakt, že Muchovo monumentální ztvárnění slovanských dějin na velkoformátových obrazech je unikem, kterým se může republika pochlubit a kterým může být propagována," říká.
Do budoucna není zřejmě vyloučen ani návrat díla zpět na zámek v Moravském Krumlově, kde bylo kvůli nedostatku vhodných prostor v Praze vystaveno od roku 1963. Například vedoucí restaurátorského ateliéru AVU Karel Stretti by návrat slavné památky na Moravu uvítal, po nedávné rekonstrukci je podle něho Krumlov připraven slavné obrazy znovu vystavit.