Vyhledávání v celoevropské databázi osiřelých děl je nově dostupné ve všech úředních jazycích EU včetně češtiny. Osiřelá díla jsou knihy, filmy či novinové články, které jsou chráněny autorským právem, ale u nichž není možné určit či nalézt nositele práv.
V knihovnách, muzeích či archivech veřejných institucích v Evropské unii jsou miliony takových děl. Aktuálně je v databázi registrováno 1466 osiřelých děl z celé EU, z Česka ale zatím žádné.
Vyhledávání v celoevropské databázi osiřelých děl je nově dostupné ve všech úředních jazycích EU včetně češtiny. Osiřelá díla jsou knihy, filmy či novinové články, které jsou chráněny autorským právem, ale u nichž není možné určit či nalézt nositele práv. V knihovnách, muzeích či archivech veřejných institucích v Evropské unii jsou miliony takových děl. Aktuálně je v databázi registrováno 1466 osiřelých děl z celé EU, z Česka ale zatím žádné.
Sdílení umožňuje novela autorského zákona
Sdílení osiřelých uměleckých děl v českém prostředí umožňuje novela autorského zákona z roku 2014, která mimo jiné transponuje do českého právního řádu směrnici Evropské unie o některých povolených způsobech užití osiřelých děl. Normy jsou výsledkem snah o řešení problému osiřelých děl, protože ve sbírkách knihoven a muzeí, archivech veřejnoprávních vysílatelů a jiných podobných institucí. Absence svolení k dalšímu užití představovala riziko pozdějšího uplatnění nároků ze strany znovuobjeveného autora.
Nová úprava zavádí v celoevropském měřítku výjimku, která institucím s veřejným posláním umožňuje ve vymezeném rozsahu a za stanovených podmínek takováto díla digitalizovat a prostřednictvím internetu zpřístupňovat veřejnosti.
Více digitalizování
Umožní třeba více digitalizovat knihy v rámci projektu evropské digitální knihovny Europeana. Osiřelá díla totiž tvoří zásadní část sbírek evropských kulturních institucí. Například Britská knihovna odhaduje, že 40 procent jejích sbírek, které jsou chráněny autorským právem (což je asi 150 milionů děl), jsou právě díla osiřelá.
Celoevropskou databázi osiřelých děl zřídil Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu. Kulturní organizace, která osiřelá díla spravují, musí nejprve zjistit, zda autory nelze dohledat. Pokud je pátrání neúspěšné, zašle prostřednictvím databáze informace o osiřelých dílech v jejím držení příslušnému státní orgánu; v ČR jím je ministerstvo kultury. Jakmile je dílo uznáno za osiřelé v jednom státě, považuje se za osiřelé i ve všech zemích EU. Databáze naopak může sloužit k tomu, že někteří autoři budou se svými díly nově ztotožněni.
