Jeden z nejlepších filmů Briana De Palmy - a jeho poslední opravdu zásadní - se odehrává mezi gangstery, stejně jako režisérova slavná Zjizvená tvář. Kdo má pocit, že Vánoce jsou svátky stresu, ať se zkusí vcítit do Carlita Briganteho.
Oproti pověstně brutální Zjizvené tváři (1983), která byla předělávkou klasiky ze 30. let a kopírovala tehdejší model gangsterek o vzestupu a pádu mocných mafiánů, jde Carlitova cesta (1993) jemnější, melancholičtější cestou. V obou klasikách žánru - a v obou tak odlišných polohách - přitom hraje Al Pacino, vedle Roberta De Niro "nejmafiánštější" americký herec vůbec.
Titulního portorikánského gangstera Carlita právě předčasně pustili z vězení. Je rozhodnut začít sekat dobrotu a nenechat se znovu stáhnout do bludného kruhu násilí a kriminality. Ale některá pouta jsou pevnější než síla vůle... Kromě kódu cti a tlaku newyorské ulice se Carlito musí vyrovnat i s citem k tanečnici a striptérce Gail. Ano, De Palma tu trochu tlačí na sentimentální pilu, ale to nic nemění na tom, že pouští své režijní mistrovství ze řetězu a několik scén Carlitovy cesty patří mezi jeho nejpovedenější: připomeňme geniálně načasovanou kulečníkovou sekvenci z úvodu nebo velké finále z metra, vyprávěné v jediném dlouhém záběru, na něž je De Palma expert.
Kromě Pacina jsou ve filmu k vidění skvělí herci, jejichž velké chvíle měly teprve přijít - třeba Sean Penn, Viggo Mortensen nebo John Leguizamo. To, jak dobrou školu od De Palmy dostali, uvidíte 21. prosince od 23.25 na Nova Cinema.
