Divadlo na Vinohradech uvede 2. listopadu první premiéru nového uměleckého týmu ředitele Tomáše Töpfera. Hra britského autora Noëla Cowarda To byla moje písnička je z prostředí malého dobročinného domova pro vysloužilé herečky. Petr Kracik ji nastudoval s Danielou Kolářovou, Martou Vančurovou, Janou Štěpánkovou, Gabrielou Vránovou či Libuší Švormovou. Ztvárnily bývalé divadelní hvězdy, které kvůli stáří, nedostatku prozíravosti či neštěstí upadly do chudoby.
Podle šéfdramaturga Jana Vedrala se text ocitl "na stole" při debatě s Tomášem Töpferem a uměleckým šéfem Jurajem Deákem o skutečném hereckém potenciálu této scény - nejen o tom současném, ale i minulém a zamýšleném.
"Pouze toto divadlo se svým souborem a emeritními členkami, s nimiž se ne vždy, bohužel, rozešlo právě lahodně, má možnost, předpoklady a také důvod ji nasadit," řekl Vedral.
Upozornil, že Coward, který od dětství žil a pracoval na jevišti jako herec, zpěvák, hudebník, tanečník, bavič a autor desítek her a muzikálů, hru napsal jako šedesátiletý. Je poctou herečkám, jeho vrstevnicím a dámám ještě o generaci starším.
Téměř desítku emeritních hereček umístil autor do hereckého penzionu, kde už nemají role ani diváky, ale hrají i "za kulisami". Zákulisí je také název tohoto bohulibého sociálního zařízení. Coward využívá svého komediálního talentu a vyostřuje vztahy mezi dámami vzájemně i mezi nimi jako komunitou a okolním světem.
"Je tam báječný personál, krásná role starého ctitele, bulvár, který penzionované celebrity pronásleduje, jsou tam naděje i zklamání, celoživotní rivalita, bolest dávno ztracené lásky i pokažený vztah lidí od divadla k vlastním dětem. A zejména tam je nadhled, vtip i sentiment," dodal šéfdramaturg. Vidět tyto skvělé herečky společně je podle něj jedinečná a neopakovatelná příležitost.
Coward (1899-1973) se v roce 1917 proslavil na West Endu jako herec v komedii Charleyova teta. Ve 20. a 30. letech dosahovaly jeho hry a revue v Londýně stovek repríz. On sám přecházel z divadla do filmu, jako zpěvák vlastnil exkluzívní smlouvu s firmou His Master's Voice a jeho příjmy dosahovaly na tu doby astronomických výšin.
Na počátku 2. světové války agitoval v rozhlase proti nacismu. Jeho celosvětově nejúspěšnější hrou byla duchařská komedie Blithe Spirit (1941), u nás uváděná většinou pod názvem Rozmarný duch. Hru Waiting in the Wings (To byla moje písnička!) napsal v roce 1960 jako svůj v pořadí padesátý titul.
