Zlomený Jandák
02.05.2006 00:00
Ministr kultury Jandák slíbil, že už bude mluvit slušně. Slíbil to minulý týden v MF Dnes před Michaelou Jílkovou, která - nejen - na Jandáka působí dojmem sadistické družinářky, které se neodporuje.
Jandák se v onom pozoruhodně důvěrném rozhovoru stále vykrucuje, zapírá, ale když na něho ostrá Jílková udeří a neslušný výraz mu přečte, Jandák se zhroutí a opakuje, že už to neudělá, že se polepší. Je to trochu nemužné, ba slabošské, ale Jílková je holt Jílková, z té by se rozklepal každý.
Na obranu ministra kultury je nutno říci, že to, na co ho nachytala, žádné pořádné sprosťárny nejsou. Jde o takovou běžnou análně-fekální metaforiku („nasrali se“), doplněnou nějakou tou nevýraznou verbální výhrůžkou („rozbít držku“), prostě nic výstředního, obyčejná výbava průměrného českého muže, který se chce nějak dorozumět s jinými. Příznačné je, že se zatím spíše vyhýbá slovům původu genitálně-sexuálního, ale to souvisí jednak s věkem, jednak s národní povahou: Češi jsou, jak známo, spolu s Němci - a na rozdíl od Slováků, Srbů či Rusů - spíše na to vyměšování.
K Čechovi Jandákovi se ona slova zkrátka hodí, bylo by divné, kdyby občas někdo takový jako náš ministr kultury nemluvil sprostě a neřekl třeba slovo „prdel“ (na hrnec), na němž není nic špatného, neboť jde původně o zjednodušení slova „předěl“. A říci „sedí to jak předěl na hrnec“ je přece nonsens. Tak možná mluvil Jandákův předchůdce Zdeněk Nejedlý, ale to až v senilitě, v mládí jako anarchokomunista byl prý též sprosťák a jednou, vraceje se ze záchodu (hajzlu), před žáky průkazně pronesl slovo „hovno“.
Otázka je, proč vlastně by měl ministr kultury mluvit slušně. Celá kultura, zvláště moderní, v níž se Jandák celý život pohyboval a která na něm zanechala hluboké stopy, by se bez sprostých slov neobešla. Není možné představiti si literaturu minulého století bez výrazů, které Jílková Jandákovi vyčítá. Říká-li Jandák slovo „nasrat“, vlastně nevíme, necituje-li takové mistry, jako byli Vrchlický, Nezval, Halas, Hrabal či Bondy, a nedává tím vlastně najevo své vzdělání a sečtělost.
Ministr kultury si však bohužel za svým nestojí. Vymlouvá se, omlouvá se, slibuje, kňourá, snad líbat boty by domině Jílkové začal. To Jandáka v očích vzdělané veřejnosti těžce diskvalifikuje a poškozuje to i jméno české kultury. Sto let, ba dvě stě let bojů za právo užívat jazyk vznešené tělesnosti (vzpomeňme na deník K. H. Máchy) vzdává ten, který by měl praporec vulgarity držet nejvýše a nejpevněji.
Toto bude proto do voleb poslední sloupek, v němž se vyskytne jméno Jandák. Doufáme, že i po nich. Kurva ámen.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.