Třiatřicetiletá herečka Klára Issová má napilno. Kromě toho, že je jednou z hlavních tváří letošních Letních shakespearovských slavností, hraje v představení Tramvaj do stanice Touha v Divadle pod Palmovkou. Se svou postavou si zde přijde hodně totožná: "Stejně jako Stella se i já snažím vymanit z nějakých věcí, jako je právě výchova nebo tlak společnosti a osvobodit se," řekla on-line deníku TÝDEN.CZ sestřenice Marthy Issové.
Byla jste městské dítě, nebo kde jste vyrůstala jako malá?
Kousek za Prahou, takže nejsem úplně městské dítě, což byla hrozná výhoda.
Například v čem?
Třeba že jsem neznala krávu jen z obrázků. Chodila jsem se na ni koukat do kravína a mohla jsem cítit ten puch. Taky jsem si mohla utrhnout kytku a přivonět k ní nebo pozorovat broučky. Mě hrozně bavilo být venku.
Jak jste se dostala k herectví?
Že budu herečkou, k tomu mě nasměrovali rodiče, respektive tatínek. Stalo se to asi v šesti letech. Dneska jsem hrozně ráda, že jsem herečka. Baví mě to, ale je pravda, že kdyby mě do toho takhle netlačili, tak nevím, čím bych byla.
Vzpomenete si, za co jste utratila svůj první honorář?
Pamatuji si to úplně přesně. Můj první honorář za film Indiánské léto jsem utratila za fotoaparát. Fascinovala mě totiž kamera a obrázky. Fotografování bylo mým velkým koníčkem dlouhá léta.
Drží vás ještě dneska?
Přestalo mě to bavit, už mě nebaví fotit život a okolí, raději ten život žiju.
Učíte se snadno své role?
Musím říct, že paměť mám docela v pořádku (směje se).
Jaké postavy nebo role vás v životě ovlivnily?
Tak teď určitě role Stelly v představení Tramvaj do stanice Touha v Divadle pod Palmovkou. Hrozně moc jsem se probírala do hloubky tím scénářem a myslím, že tak intenzivní práci jsem dlouho nezažila.
Jaká je Stella?
Je to taková holka, která odejde z domova, kde se mohla mít jako princezna. Odejde za svobodou a rozhodne se, že si bude řídit svůj život sama, že se nenechá svázat morálkou, v životě ale samozřejmě hodně narazí. Pro mne zde bylo zajímavé hledat podobnosti se mnou a s tou Stellou.
A jsou tam nějaké?
Určitě tam nějaké jsou. Stejně jako Stella se i já snažím vymanit z nějakých věcí, jako je právě výchova nebo tlak společnosti, a osvobodit se, být prostě svobodná a bez předsudků. Žít si život podle toho, jak cítím, jak chci.
Kdybyste měla říct jednu věc nebo zážitek, po kterých nejvíc toužíte, co by to bylo?
Já už nemám v životě takové to nej nej nejvíc, po čem toužím. Jsou věci, které bych ráda zkusila, proč ne. Ale mě teď život bavi takový, jaký je, takže nepotřebuji takové to nej nej...
Kde se vidíte za deset dvacet let?
Že budu dělat herectví a bude mě to pořád bavit, budu točit filmy a hrát divadlo a budu pracovat s novými lidmi, kteří mě budou inspirovat. A co týká roviny osobního života, tak věřím, že budu mít děti a rodinu.
