Iva Frühlingová přešla od modelingu k psaní. Její díla jsou zčásti autobiografická. Na rozdíl od své hrdinky by ale manžela nikdy nepodvedla.
Čemu se teď věnujete víc - modelingu, zpěvu nebo psaní?
Teď psaní. Chtěla bych psát. Možná i pro nějaký časopis, to by mě bavilo, naplňuje mě to.
Jak těžké bylo přejít z modelingu, kde jste jako ramínko na šaty, k tvorbě vlastních textů?
To je to, co mně vadilo, když jsem s modelingem ve čtrnácti začínala. Pochopila jsem, že se nemůžu vyjádřit. Stála jsem tam v šatech a úplně křičela: Vždyť toho mám tolik co říct! Tak jsem začala dělat v šestnácti letech hudbu a byla jsem šťastná, že si mohu oddychnout, že něco vytvářím. Nepustilo mě to doteď.
Modeling chcete opustit?
Už jsem na to stará. Bohužel, je to tak. V tomhle věku to v této profesi končí. Teď jsem byla půl roku v Paříži a už jsem dělala katalogy pro maminky. Tak jsme tam seděly - starší holky, víc jsme si pokecaly, byla větší sranda než v těch čtrnácti nebo šestnácti, ale není to už jako profese.
Zpěvu se už věnovat nechcete?
Něco jsme udělali ve Francii, teď jsme natočili desku, čekáme, co se z toho vyklube. Mám teď takový pocit, že beru hudbu jako příjemné osvěžení, ale že je to tak trochu, jako když si děti hrajou. Nevím, jestli je to tím, že mi bylo před týdnem třicet, ale chci se realizovat víc ve věcech, které by mi daly pocit větší osobní serióznosti.
Pro projekt Carte Noire Příběhy ve znamení touhy jste napsala povídku. Nelimitovalo vás, že se musela týkat touhy?
Ne, protože jsem věděla, že kolem toho tématu můžeme všichni různě kroužit a myslet si cokoli. Primárně jsem se chytla té nejvíc evidentní myšlenky, nehrála jsem si na "schováme to za něco". Napsala jsem to, jak jsem to cítila.
Je to autobiografické - alespoň trochu?
Ano, pár věcí. Pak to skočí jinam, kde to realita už není. Ale myslím, že každý spisovatel takhle píše, že to založí na nějakých reálných základech. Ať již z příběhů, co zná, nebo svých vlastních.
Hlavní hrdinka podvedla manžela. Byla byste toho schopna?
Ne, já nikdy. Nikdy.
O svatbě nepřemýšlíte?
Teď o tom nepřemýšlím, ale chtěla bych se vdát.
A mít děti?
No jasně!
Zatím je ale neplánujete?
Já jsem měla plán, když jsem byla mladší. I moje maminka se mnou měla plány. Ale v tomhle věku přicházím na to, že mít plány je strašně blbý. Pro mě je teď lepší žít přítomností a žít život tak, jak přichází. Co bude, to bude.
