Pohádka Micimutr zaznamenala při své vánoční premiéře na ČT rekordní sledovanost. A v kinech se promítá drama Poupata, které s osmi nominacemi na ceny české filmové kritiky patří k favoritům prestižního klání. Drobná dívka Marika Šoposká má prsty v obou filmech.
Od princezny k holce v kulichu během pár chvil, to je docela slušné rozpětí?
Hrát princeznu pro mě nebylo nic nového. První pohádku jsem točila v šestnácti, takže jsem věděla, do čeho jdu. Navíc hrát princeznu, to pro mě není žádné terno. Princezny jsou pořád stejné, to až ty vedlejší postavy tvoří pohádku.
Jak to?
Vždycky jsou tam kladnej kluk a holka, kteří dojdou z bodu A do bodu B.
A drak, který přijde o hlavu.
Právě proto jsou pak vedlejší postavy zajímavější, tvoří kostru příběhu.
A není to třeba výzva, abyste tu princeznu vyšvihla jinak?
Jenže to by ji taky musel někdo jinak napsat.
Poupata v tomhle ohledu určitě působí neotřele.
To bylo něco nového. A je dobré vyzkoušet si to, abych se nezaškatulkovala jen do princezen.
To se stane jedna dvě.
Právě proto jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet rozdílné věci. Funguje to i tak, že když natočím sociální drama, chci potom být zase za upravenou paní. A když bych měla hrát pořád upravené paní, ráda si pro změnu navleču zástěru a zabahněné boty.
V krátkém sledu jste se teď objevila ve třech filmech, o nichž se mluvilo. Byl to plán?
Prostě to tak vyšlo. Mně se zaplaťpánbůh nestalo, že bych se pustila do projektu, který by skončil fatálně špatně. Je to štěstí. Taky bych na začátku nedokázala předpovědět, jestli Poupata nebudou úplně trapnej film.
Proč jste je vzala?
Protože se mi ta role líbila, nikdy jsem nic takového netočila, ani s těmihle lidmi. Záleží na štěstí. Myslíte si, že to bude supr, a pak je to třeba blbý nebo jiný, než doufáte. Zvlášť mladí herci bez zkušeností se upisují do projektů, kde hodně riskují. Chtějí si zahrát a je jim jedno v čem. Ale nejde to odsuzovat, každý herec chce hrát.
Radí vám s výběrem rolí někdo?
Rodiče mi řeknou svůj názor, můj kluk mi řekne svůj názor. Neovlivňuje mě to ale do té míry, že bych se rozhodovala podle nich. Je fakt, že mi vždycky říkají negativa, vyjmenují mi ty největší chyby, kterých si všimnou.
To tak lidi dělají...
Teď jsem třeba dostala scénář, zatím je to tajné, ale když si ho přečetl můj kluk, řekl: ‚Je to takový divný.' A ten scénář taky divnej je. A mně se to na něm líbí! Pro mě je důležitý, aby to bylo něčím zajímavý, chytrý, citlivý, aby to něco sdělovalo. Nejen vtipy z komedie čtvrtý cenový.
To jsem zvědavý, co řeknete, až vám tu komedii budou nabízet.
To je otázka, samozřejmě. Nemůžu vědět, jak to všechno dopadne. Třeba budu hrát za rok v Ordinaci.
Více z rozhovoru s Marikou Šopovskou najdete v aktuálním vydání časopisu Instinkt, který vyšel 12. ledna 2012.
