Režisér Mužů v naději Vejdělek: Jsem poslední věrný muž na planetě

Jeho filmy válcují česká kina. Účastníci zájezdu, Roming, Václav, Ženy v pokušení, nejnověji Muži v naději. Navzdory mimořádným číslům návštěvnosti i obviněním z podbízivosti Jiří Vejdělek v časopisu Instinkt tvrdí, že úspěch předem vypočítat neumí. Ač jsou jeho filmy prošpikované nevěrami, sexem a odhalenými ňadry, samo o sobě to podle něj na divácký hit nestačí.

V Mužích v naději není jediná postava, která by svému partnerovi byla věrná. Není to přehnaně žalostný obraz společnosti?

Tak zase úplně všichni tam nevěrní nejsou. To by ani nestihli. Ale jestli vám to udělá radost, tak se klidně přiznám: To já jsem vymyslel nevěru. V devadesátých letech mě to napadlo. Předtím samozřejmě nikdo nikdy nevěrný nebyl. Až když jsem s ní přišel, takhle strašně se rozšířila. Můžu za to, beru zodpovědnost na sebe. A kdo jiný by měl točit o nevěře než její vynálezce?

Nemusíme být ironičtí, ptám se vážně. Nesvádím na vás stav společnosti, jen mě zaráží vámi podaný poměr mnoha nevěrných ke zlomku věrných.

Nevěra je strašlivě ošemetné téma. Proto před ní strkáme hlavu do písku. Pochopitelně – když už se odhodláme jít do milostného vztahu, nebo dokonce máme tolik odvahy, že uzavřeme sňatek, tak bychom byli rádi, kdyby nevěra vůbec neexistovala. Ale ne já, statistiky mluví o opaku. Téměř stoprocentně nám hrozí, že se s nevěrou potýkat budeme. Pokušení podlehnout hrozí nám i našim partnerům. Čím víc budeme před tématem nevěry uhýbat a nebudeme na ni alespoň trošku připraveni, tím víc nám hrozí, že zvolíme špatné řešení, když přijde. Proto jsem film na toto téma točil.

Máte s nevěrou osobní zkušenost?

Samozřejmě že ne. Je potřeba hned teď říci, že my dva jsme – když vynecháme eunuchy – jediní muži v této zemi, kteří nikdy nepodlehli nevěře, jsou naprosto čistí a ctnostní a budou takoví i nadále.

Může to být i jinak – někdo mohl podvést, zranit vás.

Já jsem pochopitelně přesvědčen, že mi partnerka nikdy nevěrná nebyla. Ale jsem možná jen hrozně naivní. Ženy jsou při nevěrách mnohem šikovnější než muži, líp je dokážou utajit. Zatímco my chlapi máme ve vztazích často klapky na očích a na uších, ženy se na své partnery většinou dívají mnohem pečlivěji. Vědí, že muži mají tendenci podlehnout, a tak si je víc hlídají. Každá změna chování jejich chlapa je pro ně varovná, okamžitě ji zaznamenají. Málokterý nevěrník dokáže bravurně uhrát neměnné chování. Na druhou stranu, ženy jsou často v nevěře citově mnohem angažovanější než muži, kteří, naštěstí pro své partnerky, do nevěry zabřednou zpravidla pouze do hloubky těch svých dvaceti centimetrů fyzických.

Z vašeho filmu by se mohlo zdát, že nevěru vyzdvihujete jako pozitivní záležitost.

Ale vůbec ne. Vždyť jde o komedii. Muži v Mužích v naději se snaží posílit manželské vztahy, jenže si k tomu zvolí legrační a pro někoho možná absurdní způsob. To je přece východisko pro komediální zápletku. Kdybych točil třeba o nešťastné rodině, které hrozí exekuce a její členové se v zoufalství rozhodnou, že vyloupí banku, která jim tou exekucí hrozí, a jsou přitom ve svém marném snažení strašně komičtí a směšní, tak byste mě přece také nepodezíral, že podporuji zlodějinu. Navíc hrozba nevěry dává milostnému vztahu smysl. Když se snažíme odolat pokušení, když chceme být pro partnera zajímaví, aby ani on neměl chuť svodům podlehnout, tak vztahu dáváme velkou přidanou hodnotu. Vztah v sobě musí mít neustále prvek jiskření, něčeho, co jej posunuje vpřed. Jakmile se vztah přestane pohybovat, zemře, utopí se v bažině. Postava Bolka Polívky sice v úvodu filmu říká, že taková povedená nevěra je pořád lepší než nudící se manželka, ale také si uvědomuje, po jak tenkém ledě se pohybuje a že taková nevěra je jako chůze v minovém poli. A také za své chybné kroky potom pyká a je nucen své názory přehodnotit. 

A co povedený celibát, nebyl by lepší?

Jako že bychom byli raději pořád sami? Děsivá představa. Byl bych šťastnější, kdyby se zachovalo jiskření a vzájemné škádlení mezi pohlavími. Chuť na lásku, chuť na vášeň. Protože když odpadne, a náznaky tady jsou, bude s lidstvem konec. V mém filmu si muži lámou hlavu, jak udělat šťastnými sebe, ale i partnerky. A to je něco kladného, co podepisuju. Bojím se, že tato snaha zanikne a pohlaví se přestanou vzájemně potřebovat. Zaplaťpánbůh za chlapy, kteří mají ženské rádi a trpí na ně, byť někdy i moc. Až nebudou, nevím, co budeme všichni dělat.

Celý rozhovor si přečtete v časopisu Instinkt, který vyšel 22. září.