Chlapská odpověď feministkám

Jaké je postavení českého muže v současném světě, kde se řeší „ženská otázka“? Velmi subjektivní a reflexivní výpověď pěti mužů v představení Test.Ost.Er.On – Hlas druhé strany na tuto otázku odpovídá originálně, vtipně, bez dogmatismu a doslovnosti či plochého útočení na ženy. O nekonvenčním kousku, který můžete až do středy 21. listopadu zhlédnout v divadle Alfred ve dvoře, jsme si povídali s jeho spoluautorem, švýcarským performerem Philippem Schenkerem.  

Inspirací Test.Ost.Er.Onu byly projekty skupiny Secondhand Women, které reflektují postavení žen v naší společnosti... 

Naše sdružení Spread tato představení produkovalo. Měli jsme pak pocit, že v Čechách je hodně diskutována otázka emancipace žen, a muži se vlastně ozývají velmi málo. Samozřejmě v soukromí se tyto otázky diskutují i mezi muži, ale mužská část populace s nimi málokdy vystoupí na veřejnosti. Představení Secondhandu se mi moc líbilo, ale chtěl jsem se k tomu vyjádřit. Tohle téma mě prostě zajímá. Je to o životě, o tom, jak si to každý z nás uspořádá v soukromém životě, a to zpětně ovlivňuje naši společnost.

Kde vznikla prvotní idea? Jak se představení vyvíjelo?

Prvotní impuls byl ode mě. Poté jsme požádali o granty a začali dávat dohromady tým účinkujících. V představení hraje Tomáš Jeřábek, známý ze sdružení Vosto 5, tanečník Tomáš Turek, Jakub Hradilek, finský tanečník a choreograf Pasi Mäkelä. Představení se vyvíjelo během tvůrčího procesu, během zkoušek. Na začátku jsme měli odlišné představy, jak by mělo vypadat. Měli jsme spoustu materiálu, konečná forma se udělala podle toho, co se nám zdálo, že nejlépe funguje. Spoustu materiálu jsme vyhodili. Nechtěli jsme komentovat nějakou obecnou situaci kolem nás, ale chtěli jsme se spíše soustředit na nás – na muže. Formální zpracování nám pomáhal dotvářet režisér a dramaturg Miroslav Bambušek. Pomáhal nám i sjednotit koncept, protože skupina pěti performerů, kteří jsou každý velkou individualitou, má občas problémy se shodnout. Vypracoval nám strukturu představení, aby dobře fungovalo. Nakonec je to pro mě něco jako celovečerní rituál.

Objevili jste také něco nového o sobě, o mužích?

Důležitý je proces toho vzniku, diskuze nad tématy. Behěm procesu se dostanete k nejrůznějším emocím a situacím. Je to spojené s důvěrou. Kolik chceme jiným přiznat? Tady v Čechách je těžší vyjevit své city. Mám pocit, že ani mezi přáteli si tu lidé moc osobní a intimní věci neříkají. Mohu to porovnat se Západem, tam jsou diskuze mezi muži jiné, jednodušeji se tam dostanete k intimnějším tématům než tady. České muže vnímám uzavřenější, ale zároveň jsou rádi spolu. Jsou podle mě společenštější než na Západě. Často ale narazíte na hranice, překročíte určitou normu v mužském kolektivu, dál už se nedostanete. Alespoň taková je moje zkušenost s českými muži.

Jak vidíte postavení ženy a muže v české společnosti?

I když v politických a firemních hierarchiích tady stále dominují muži mnohem víc než na Západě, myslím si, že české ženy mají silnou povahu. Pracují a většinou k tomu ještě obstarají domácnost a děti. Ženy se ale občas nechtějí pustit své role matky, nedovolí mužům, aby jim například pomohli s výchovou dětí. Ve smyslu: chlap tomu stejně nerozumí...

Snad jim stávající systém vyhovuje?

Nevím. Mnoho chlapů tady si hraje spíš na macha, ale doopravdy jsou často jemnější, než na co si hrají. I muži mají své pohodlné předsudky – občas říkají: já jako muž se přeci nemůžu stejně dobře starat o děti, nemůžu zastoupit matku, tomu nerozumím... vlastně ani nemám čas, jsem živitel. Nechtějí se do toho pustit, řešit to, naučit se to. S mou ženou se o naše děti a domácnost staráme oba dva. To vůbec neznamená, že máme méně práce, ale určitě víc flexibility a společné zážitky.

Představte projekt Stage Code.

Je to divadelní formace, která vznikla v roce 1999 v Praze. Spoluzakládal jsem ho s Danielou Voráčkovou, všechny naše projekty jsou autorské. Pracujeme tematicky. Vybereme téma, které nás zajímá, a tomu projektu se následně věnujeme. Oslovíme umělce, které by to mohlo zajímat, a potom celý projekt zrealizujeme. Většinu projektů děláme ve spolupráce s divadlem Alfred ve dvoře. V Čechách je velmi málo takovýchto malých alternativních scén. Zezačátku jsme dělali hlavně pohybová představení, potom jsme se ale začali věnovat více autorským projektům se sociální či politickou tématikou. Formace působí i v jiných zemích – Rakousku, Německu, Holandsku...

Vymýšlíte vždy téma nebo projekt pro konkrétní zemi, nebo budete například s Test.Ost.Er.Onem hostovat v zahraničí?

To záleží na tématu, například Test.Ost.Er.On nemá tolik textu, takže si umím představit, že bychom s ním vyjeli za hranice. Musí se ale udělat dobrá dokumentace, natočit DVD v angličtině a prezentovat to zahraničním zájemcům. Tak uvidíme.

Původem jste Švýcar. Co vás přivedlo do Čech a odkdy tu žijete?

Žiji tu od roku 1997. Zamiloval jsem se do české holky a teď s ní tady mám krásnou rodinu.

Foto: Divadlo Alfred ve dvoře