Zdeněk Sternberg prožil za svých devadesát let, v létě oslaví narozeniny, neuvěřitelné zvraty, které by nedokázal vymyslet ani sebelepší scenárista. Jako nejstarší syn jednoho z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů byl předurčen k tomu být dědicem svého otce - hraběte. Místo toho na jejich rodové sídlo uvrhli nucenou správu. Přesto Sternbergové riskovali životy a ukrývali na hradě Český Šternberk židovské matriky.
Za nacistické okupace po atentátu na Heydricha byl Zdeněk Sternberg zatčen. Po převratu v roce 1948 převáděl přes hranice. Brzy skončil na pět let v dolech. O filmu Černí baroni, kde ho hraje Václav Vydra, nemá valné mínění. Říká, že je to nesmírně mělký humor a že realita pétépáků byla úplně jiná. StB mu nedala pokoj, ani když poté dělal kulisáka. Teprve po srpnové okupaci v roce 1968 emigroval s rodinou do Rakouska, odkud se po sametové revoluci vrátil. Nyní žije opět na hradě. Devadesátku byste mu nehádali ani náhodou, myslí mu to totiž neuvěřitelně přesně. Sám svůj život nazývá "obyčejnou rutinou 20. století".
Sternbergové se podíleli na směřování českého státu celých sedm století. Zdeněk Sternberg dodnes říká, že bez sledování politiky by vůbec nemohl být. Přesto o ní nemá iluze: "Mám dojem, že slušní lidé se tu jakémukoliv angažování v politice vyhýbají. Řeknou si, že tohle nemají 
zapotřebí, ale to je chyba. Scházejí tu osobnosti, jako byl Václav Havel. Po něm tu nebyl nikdo podobný - ani prezident, ani ministr." Na druhou stranu je optimista. Tvrdí totiž, že jsme se ještě nikdy neměli tak dobře jako dnes, minimálně po materiální stránce. Na monarchii se slzou v oku tedy určitě nevzpomíná.
Další informace o životě Zdeňka Sternberga si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vyšlo v pondělí 24. června.
