Nové vydání časopisu Instinkt č. 12/2025: Nejnovější rozhovory, příběhy a témata čekají na vás

LENKA DOLANSKÁ VLASÁKOVÁ: „První dva roky na DAMU byly pro mě těžké.“

Patří mezi nejobsazovanější filmové i divadelní herečky, přesto si Lenka Dolanská Vlasáková na začátku studií na DAMU příliš nevěřila. Dnes je nejvíc vděčná za čas strávený s rodinou nebo v klidu na milované chalupě. 

Setkání s Lenkou mě velmi obohatilo. Nejen o historky ze života, ale především o její obdivuhodný přístup k jejím čtyřem dětem. Svoboda pro ni i rodinu byla v životě vždy důležitá. „Když je necháte, děti vám to pak vrací tím, že s vámi chtějí trávit Vánoce, jet na dovolenou nebo na hory. A to je pro mě dar,“ přiznala herečka magazínu Instinkt.

Vy jste napůl divadelní a napůl filmová herečka. Režiséři vás velmi rádi obsazují na filmová plátna. Co je podle vás náročnější hraní?

V divadle vstoupíte do nějakého příběhu a dvě hodiny v něm existujete. Na natáčení člověk přeskakuje z jednoho tématu na druhé a musí ho udržet v hlavě. To není vůbec jednoduché, proto je tam režisér, který vás za kamerou vede. Ale já dělám oboje se stejnou láskou.

Herec se musí se svým hrdinou sžít. Stalo se vám někdy, že jste nějakou postavu velmi těžce dostávala ven z hlavy? Co vám pomáhá?

Stává se mi to při natáčení, když točím třeba celé odpoledne hádku nebo pláč. Pak přijedete domů a jste psychicky i fyzicky vyčerpaní. A pokud jdete večer ještě hrát divadlo, je to pro herce velmi náročné. Abych se dokázala koncentrovat, většinou si zpívám nebo ze sebe ty zážitky i tu bytost vyklepu. Kdysi jsem se o tom bavila s úžasným hercem a pedagogem Borisem Rösnerem, který mi říkal, že mu trvalo hodiny, než opustil roli a mohl fungovat.

„Co tě nezabije, to tě posílí,“ říká Lucie alias Angelica G. L’Amour 

Burlesce se Lucie začala věnovat před téměř 15 lety na Novém Zélandu, kde dlouho žila. Již od počátků své kariéry performerky vystupovala po celém světě pod uměleckým jménem Angelica G. L´Amour. Po návratu do ČR začala učit lekce burlesky a založila produkční společnost Bohemian Burlesque, která se věnuje produkci luxusních akcí s mezinárodní účastí po celé ČR a také produkuje již devátý rok největší burlesque akci u nás, Bohemian Burlesque Festival, jeden z největších festivalů burlesky v Evropě.

Dříve pracovala jako tlumočnice, učitelka angličtiny a turistická průvodkyně. Mezi její záliby patří artový film, extravagantní pin-up, retro modeling, umění, historie, cestování, politika a stand-up comedy. Právě tyto koníčky jsou inspirací pro její vystoupení. Studentka anglistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě v Brně se věnuje i otázkám sexuality, intimity a erotiky a zdravého sebevědomí, které s burleskou úzce souvisí.

Čím vším jste byla, než jste se našla právě v práci burlesky? K burlesce jsem se dostala po mnoha letech hledání a poté, co jsem se věnovala jiným formám tance. Začala jsem u baletu, pak mě velmi bavil standard a latina, disco dance a pracovala jsem také jako go-go tanečnice. Milovala jsem to a mému sebevědomí to moc pomohlo. Nechtěla jsem se dál omezovat tím, zda mám nebo nemám tanečního partnera či choreografii ve skupině, takže mě začaly víc zajímat sólové formy jako břišní tance nebo flamenco. Na go-go tancování mě bavila hlavně hravost improvizace, která je dodnes mojí silnou stránkou. Zároveň jsem intenzivně v terapiích pracovala na své psychické odolnosti a stabilitě, na budování pevného sebevědomí – to byla dlouhá cesta. Až potom jsem si našla burlesku, nebo možná ona našla mě. Dává mi možnost propojit své různé zájmy a zkušenosti v jedno: módu a vizuálno, výtvarné umění, lásku k románovým a filmovým příběhům, psychologii, taneční styly, erotiku, cestování i mezinárodní aspekty. To vše si v burlesce užívám.

Právo na poklidnou smrt je pro Čechy zatím jen ve výhledu

V České republice se připravuje zavedení elektronického registru takzvaného dříve vysloveného přání. Tento prvek medicínského práva umožňuje pacientům svobodně rozhodnout o tom, jak má být naloženo s jejich zdravotní péčí v situaci, kdy už sami nejsou schopni takové rozhodnutí učinit.

V zahraničí bývá dříve vyslovené přání silným nástrojem v případech, kdy si pacient nepřeje prodlužovat své utrpení léčbou, například v terminálním stadiu rakoviny. To v Česku zatím možné není. Podle průzkumu o existenci dříve vysloveného přání až 70 % lidí vůbec neví. Více nám prozradí JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM., zakladatel advokátní kanceláře Matzner & Vítek.

Od eutanazie nemusíme být v českém právu daleko

„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech,“ dočteme se hned v článku 1 Listiny základních práv a svobod, zákona s tou nejvyšší možnou silou. Při diskusích o dříve vyslovených přáních a eutanazii budeme muset znovu zjistit, kam až ona svoboda jednotlivce vlastně sahá. „Každý́ má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením“, najdeme v jednom z dalších článků Listiny základních práv a svobod. Stejně jako to, že „nikdo nesmí být zbaven života“ a „trest smrti se nepřipouští“. Zároveň však platí, že „porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné“. Právě tyto věty budou představovat jedny ze základních mantinelů pro to, kam až necháme dojít možnost rozhodovat sám o sobě – a to zejména ve vztahu ke svému zdravotnímu stavu prostřednictvím takzvaného dříve vysloveného přání. To má podle zákona o zdravotních službách poměrně jasně a přísně nastavená formální pravidla. Jedno z klíčových zní, že takové přání „nelze respektovat, pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti“.