Démoni, loutky a pitomci
Jan Švankmajer: I když do vás hustí pitomosti, ještě se nemusíte stát pitomcem

Surrealista, anarchista, freudista, ale hlavně jedinečný a světoznámý výtvarník a filmař. Tím vším je Jan Švankmajer. V e-mailech (rozhovory neposkytuje) jsme spolu "mluvili" o démonech, o lásce, LSD a volbách, ale i o tom, jak se nestat loutkou a pitomcem.

Jak píšete ve své knize, proti manipulaci je potřeba se stále bouřit. Může to být třeba tak, jak to udělal řidič Smetana, který přimaloval politikům tykadla? Jsou vám takové počiny sympatické? Co si myslíte třeba o akcích skupiny Ztohoven?

Proti principu reality, který za represí a manipulací stojí, je třeba revoltovat ve jménu principu slasti. Ne že byste měl šanci "vyhrát", ale přináší to určitou úlevu a nepřipadáte si jako úplnej blbec. Přimalovávat politikům na hlavy tykadélka ale považuji za vzpouru na kolenou. Podobně na mne působí i některé akce skupiny Ztohoven (např. výměna světelných panáčků na přechodech). To, že i za takovouto "vzpouru" jsou lidé zavíráni do vězení, jen vypovídá o ubohosti doby.

O reklamě říkáte, že to je náhražka církevního umění a nástroj manipulace...

Komerční reklama je ikonografické umění konzumní společnosti. Kdo se na ní podílí, je kolaborant a zaslouží si opovržení.

Jak se jí vyhýbáte, když nás pronásleduje na každém kroku? Dají se před ní zavřít oči, zacpat uši?

Myslím si, že i když do vás horem dolem hustěj pitomosti, že se nutně ještě nemusíte stát pitomcem.

* O čem se mu zdá?

* Jaký je jeho komentář výsledku nedávných voleb?

* Jak jeho tvorbu přijímali rodiče a co jí říkaly jeho děti?

* Čím pro něj byla základní škola?

* V čem nejvíc mu chybí jeho zesnulá manželka Eva?

* Jak vzpomíná na experiment s LSD ze 70. let?

Odpovědi na tyto a další otázky najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází toto pondělí 26. listopadu.